Osobnosti obce - ocenění v roce 1998

ing. Milan Zdráhal, Josef Caletka - malíř, Bohumil Jemelík, Alois Hrabal

Ing. Milan Zdráhal

Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

 Narodil se 15.4.1938 v Grymově, otec byl vyučen stolařem a později pracoval u Správy spojů, matka vypomáhala v zemědělství a pak se stala členkou JZD.
Obecnou školu navštěvoval v Radslavicích, měšťanskou a průmyslovou školu v Přerově. V roce 1957 byl přijat na Vysoké učení technické, strojní fakultu v Brně, kterou ukončil v roce 1962 a  byl promován strojním inženýrem.
V roce 1963 nastoupil do Přerovských strojíren jako vývojový pracovník v oddělení automatizace, odkud byl v roce 1997 z důvodu snižování stavu pracovníků propuštěn a odešel do předčasného důchodu. Veřejně se angažoval v rodné obci ať již jako funkcionář organizací anebo poslanec MNV. Od roku 1959 je knihovníkem místní knihovny  a kronikářem obce Grymov, tyto funkce vykonává dodnes.
Od roku 1982 působí jako kronikář i v obci Radslavice . Tuto činnost vykonává s velkým zaujetím, poctivě a obětavě. Protože v obci nebyla dlouhodobě vedena kronika, provedl na základě studia  a osobního jednání s občany  doplnění chybějících zápisů za dalších 19 let. Tím se stal se 36 lety nejdéle píšícím kronikářem obce / z celkového počtu 75 let téměř polovinu /.
V roce 1995 nejvýznamněji přispěl  ke vzniku publikace „Radslavice včera a dnes“ zpracování  historické části  a charakteristikou 8 nejvýznamnějších rodáků obce Radslavice.
Pan ing. Milan Zdráhal je bezesporu člověkem s největší znalostí historie obce.

Zemřel 2.12. 2003. Čest jeho památce!

Josef  Caletka - malíř

Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

Narodil se 9.3.1916 v Radslavicích jako 4 dítě z 9 sourozenců. Rodiče měli menší hospodářství, otec však zemřel když nejmladšímu dítěti byly 2 měsíce a tak matka vychovala děti sama.
Po vychození obecné školy v Radslavicích se šel učit do Oseka n. Bečvou malířem a natěračem. Po vyučení pracoval 2 roky u mistra za stravu a vypomáhal při polních pracech u sedláků. Pak nastoupil jako malířský pomocník a v době války dostal povolení k provozování venkovské malířské činnosti. Po válce nastoupil do  Komunálního podniku, ze kterého se stal po reorganizaci Okresní stavební podnik a v něm setrval až do odchodu do důchodu.
Od mládí se aktivně zapojoval do činností v obci, např. v Sokole. Obětavou a nezištnou prací se zapsal  na poli kultury. Velmi se přičinil o otevření kina v obci, byl v té době aktivním člověkem, který přinášel tímto způsobem do vsi kulturu. Působil jako vedoucí kina a promítač až do roku 1962. Celý život, až do současné nemoci projevoval neutuchající zájem a  angažovanost ve veřejném dění obce Radslavice. Byl dlouholetým organizátorem  májového průvodu od Památníku osvobození na místní hřbitov ke hrobu padlého vojína za 2. světové války.
Jeho mravenčí práci vidíme na psaní dnes již třísvazkové  soukromé kroniky rodiny Caletků. Jeho práce je prostá, ale poskytuje všem údaje o dlouhodobém dění veškerého radslavského života.
Vše co dělá, dělal z lásky a obětavosti k rodné vsi, bez nároku na odměnu anebo uznání.  Je to člověk prostý a o to víc si zasluhuje naši věčnost a  uznání za jeho velké nadšení a obětavost pro jakoukoliv věc.

Bohumil Jemelík

Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

Narodil se v Radslavicích 8.6.1925, po ukončení základního vzdělání se v roce 1939 začal učit kolářskému řemeslu . Učení ukončil zkouškami v roce 1942 a po 4 letech tovaryšské praxe absolvoval mistrovskou školu kolář – karosář v Ústavu pro zvelebování živností
při Obchodní komoře v Praze.
Kolářské řemeslo vykonával s otcem v Radslavicích až do r. 1952, kdy nastoupil do Přerovských strojíren jako údržbář  a později vedoucí ve skladu modelů. Odtud odešel v  r. 1954 do Zemědělské technické školy  jako údržbář. Pro poúrazové potíže  musel v r. 1957 této práce zanechat a nastoupil do Státní pojišťovny Přerov jako inspektor pro pojištění.
Když v r. 1963 náhle zemřel tajemník MNV Josef Tihelka, byl získán pro tuto uvolněnou funkci. Po volbách v r. 1964 nastoupil do funkce uvolněného předsedy  MNV a tuto zastával plných 22 let, až do voleb v r. 1986, kdy odešel do důchodu.  Je třeba zdůraznit, že to bylo nejdelší funkční období představitele obce  od r. 1850, kdy se vytvořila  místní správa obce. Za dobu jeho působení ve funkci předsedy, byly provedeny tyto větší akce v obci :
- zajištění stavebních míst pro výstavbu rodinných domků  a inženýrských sítí
- stavba vodovodu  Radslavice  - Grymov  v letech 1972 – 75
- generální oprava  a rozšíření  ZŠ v Radslavicích v letech 1979 – 82  rekonstrukce a  
nástavba budovy  MNV v letech 1968 – 69, v níž pak bylo  zřízeno  zdravotní středisko
a přemístěn poštovní úřad
- postavení hasičské zbrojnice v letech 1972 - 73
- příprava a zahájení výstavby nákupního střediska Jednoty a další
Pan Bohumil Jemelík byl dlouholetým členem DTJ, po r. 1945 pak TJ Sokol a členem ČSPO. V letech 1960 – 63 vykonával funkci předsedy Osvětové besedy, která od r. 1962
až do r. 1976, pravidelně pořádala divadelní festivaly  v Radslavicích a sám patřil k aktivním divadelním ochotnickým hercům  v souboru Radslav.
Za svou práci obdržel  mnoho ocenění, nejvyšší pak v r. 1975, kdy byl Radslavicím propůjčen titul Obec 30. výročí osvobození, udělený předsedou České vlády.

Pan Bohumil Jemelík zemřel 22.8.2002 v Přerově. Čest jeho památce!

Alois  Hrabal

Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

Narodil se 3.11.1927 v Radslavicích, kde rovněž navštěvoval obecnou školu.
Do učňovské školy chodil v Přerově, vyučil se kovářem a  podkovářem v kovárně pana Baďury v Radslavicích.
Na svém prvním pracovišti v Lučebních závodech  v Přerově utrpěl pracovní úraz s trvalými následky. V r. 1955 začal provozovat soukromou kovářskou živnost, od r. 1959 se stal členem JZD Radslavice. I tam zůstal věrný kovářskému řemeslu až do odchodu do důchodu.
Byl aktivním členem hasičského sboru od r. 1952, ve kterém zastával nejvyšší funkce
a to jednatele, velitele i úřadujícího předsedu hasičského sboru. Byl jedním z hlavních organizátorů výstavby hasičské zbrojnice  v letech 1971 až 1973.
Dále byl členem Sokola a Pěveckého sboru v Radslavicích. I když nebyl oficiálním členem Sboru pro občanské záležitosti vykonával řadu let funkci smutečního řečníka na pohřbech místních občanů.
Byl jedním z nejvýznamnějších činovníků divadelního souboru Radslav a ochotnického divadelnictví v obci vůbec. Byl nejen aktivním hercem, prokazatelně vystupoval ve 14 divadelních hrách, ale též režíroval anebo spolurežíroval divadelní hry. Režie se ujal
i u posledních dvou představení  radslavských ochotníků. V roce 1970 to byla hra Dvě Maryčky
a v roce 1976 Sněhová královna, ve kterých hrála  jen mládež a školáci.
Pan Alois Hrabal byl typickým představitelem lidového vzdělance a myslitele, byl realizátorem myšlenek a věcí pro lidi, pro své spoluobčany. Svou celoživotní prací, přístupem k životu a veřejnou angažovaností byl a zůstal obecně uznávanou osobností obce.

Zemřel 18.4. 1991. Čest jeho památce!