Historie obce Radslavice – období let 1948 – 1989

Zpracoval Ing. Milan Zdráhal

Období budování socialismu (1948-1989)

Po necelých třech letech přechodného období od osvobození přichází únor 1948 a s ním únorové události, které nadlouho ovlivnily zásadním způsobem vývoj v naší republice. Nastává více jak čtyřicetiletá éra budování socialismu ( jak se tehdy tato doba nazývala a jejíž označení lze použít i dnes). Na toto období je ještě dostatek pamětníků, proto v dalším líčení se zaměřím jen na nejvýznamnější momenty této doby.

Již dva měsíce po únoru 1948 dochází ke změně předsedy MNV, vynucené ze strany ONV (nikoliv tedy z iniciativy místních komunistů), kdy musel rezignovat příslušník národně socialistické strany (Jan Petřík) a novým předsedou zvolen člen KSČ ( František Mořkovský). Dle pokynů centrálních politických orgánů totiž předsedu MNV mohl vykonávat jen člen KSČ, popř. sociální demokrat. Současně byli ONV odvoláni dva členové MNV (příslušník strany lidové a národně socialistické) a za ně jmenováni 2 členové KSČ.Změny ve složení orgánů MNV v letech 1948 - 1954 prováděl ONV na návrh místního akčního výboru Národní fronty. Ten byl ustaven i v Radslavicích ze zástupců KSČ a místních masových organizací. V r. 1950 je počet členů MNV zvýšen na 24 a 9 členů MNV jmenuje opět ONV na návrh MAV NF Radslavic.

Ještě v 1. polovině 1948 se slučuje Čs. strana sociálně demokratická s KSČ. I když mnohde dochází k výběru při vstupu sociálních demokratů do KSČ, v Radslavicích bez zábran ze strany místních komunistů přechází do KSČ všichni, kdož o to projevili zájem. Početně tím byla místní organizace KSČ značně posílena. Místní organizace zbývajících dvou politických stran se během roku 1948 - 1949 rozpadají: jednak  členové nejeví zájem o členství v tzv. obrozených stranách (které se podřizují vedení KSČ a ztrácejí tím prakticky vlastní tvář), ale ani nové politické vedení státu nemá zájem na početném členstvu jiných politických stran.

Mládežnická organizace se v r. 1949 přeměňuje v Československý svaz mládeže (ČSM), zrušen je Junák, ve škole vzniká pionýrská organizace. V souvislosti se združstevňováním v zemědělství zaniká celostátně Jednotný svaz českých zemědělců v r. 1952. Nově se utvořila Lidová myslivecká společnost Radslavice. Protože samostatné spolky po r. 1950 nemohou vyvíjet činnost, divadelní spolek Radslav se nejprve zařazuje pod ROH (odbory) místní mlékárny (r.1951) a v r.1953 přechází do TJ Sokol.

Že změny, které následovaly po únoru 1948, nepřivítala větší část radslavských občanů, dokládá výsledek voleb do Národního shromáždění v květnu 1948. Tehdy byla poprvé sestavena jednotná kandidátka Národní fronty (kde asi 2/3 byli členové KSČ). Pro kandidátku hlasovalo v obci 48,5 % voličů, proti 51,5 %.

Přirozeně že vedle změn politických a společenských probíhaly systémové změny také v hospodářství. Během dvou a půl roku, do konce r. 1950, byl v obci v podstatě zlikvidován živnostensko-podnikatelský sektor. Počet živnostníků a podnikatelů v Radslavicích byl před r. 1948 přibližně na úrovni prvé republiky (viz výše). Koncem r. 1950 zůstalo jen 6 živností: pekař, holič, malíř, kovář, kolář a hostinský. Ovšem i tyto živnosti během dalších dvou až tří let zanikly. Část živnostníků přešla ve stejné profesi do státních či družstevních podniků, větší část jako dělníci do průmyslu. Koncem r. 1950 byl v obci jeden obchod ve spotřebním družstvu Budoucnost, hostinec (č.84) v komunálním podniku a řeznictví (v č.80) v podniku Masna. (Později všechny tyto tři provozovny přešly do spotřebního družstva Jednota). Jelikož prodejna potravin byla v soukromém domě (č. 72), stěhovala se nejprve do upravených prostor obecního domu č. 103 (r.1951), později odtud (r. 1962) do upravených prostor po zrušeném pohostinství (v č. 80). Prodejna masa zůstala v č. 80 do r. 1980, kdy byla uzavřena a prodej masa zajišťován pojízdnou prodejnou Jednoty (dvakrát týdně). Když pro vzrůstající počet obyvatel obce prodejna potravin nepostačovala, bylo přikročeno v letech 1986 až 1988 k vybudování nákupního střediska Jednoty, které slouží dodnes. Kromě prodejny potravin zde byla vybudována i prodejna masa. Jelikož spotřební družstvo Jednota v těch letech odmítalo investiční akce provádět přímo sama, bylo nutno, aby nákupní středisko postavil MNV v akci "Z" a tuto vybudovanou stavbu odprodal Jednotě.

Socializaci se nevyhnulo ani Rolnické mlékařské družstvo a její radslavská mlékárna. Již v únoru 1948 byla do mlékárny zavedena národním správa, v r. 1950 začleněna do mlékařského družstva Brodek u Př.(rovněž s národní správou) a toto společné mlékařské družstvo v r. 1952 zestátněno. Když byl postaven mlékařský velkozávod Olma Olomouc, byla mlékárna v Radslavicích ke konci r. 1970 zrušena a její budovu převzalo JZD Radslavice.

Po r. 1950 zůstával v Radslavicích (a všude jinde na venkově) silný soukromý sektor - zemědělci. I ty bylo třeba převést do socialistického sektoru. K tomu sloužilo vytváření jednotných zemědělských družstev (JZD). I když oficiální propaganda tvrdila, že ke vstupu do JZD mají být získáni dobrovolně přesvědčováním, skutečnost byla daleko jiná.

Po vytvoření strojních a traktorových stanic (STS) jsou v r. 1950 zemědělcům do těchto STS odebrány všechny větší stroje ( v Radslavicích tehdy odebrány 3 traktory s dvěma přívěsnými pluhy a vlečkami, 7 mlátiček, 7 elektromotorů, 6 samovazačů, 1 výfuk sena). STS samozřejmě poskytovalo služby, ale nevhodnými podmínkami služeb mohly vytvářet nátlak. Po r. 1948 zanikají čeledínové a služebné na rolnických usedlostech (přechod pracovníků ze zemědělství do průmyslu). Avšak při tehdejší velké potřebě ruční práce se hospodářství nad 10 ha v podstatě neobešlo bez cizí nájemné pracovní síly. K nátlaku sloužila možnost upravovat povinné dodávky tak, aby je zemědělec obtížně plnil. A neplnění dodávek vedlo k vyhlášení majitele kulakem, likvidaci jeho hospodářství a nuceného přidělení polností ostatním rolníkům (kteří ale již nemuseli zvýšenou výměru stačit obdělat). Mezi pohrůžkami se objevovalo nepuštění dětí na studie apod.

Mezi vesnické boháče (kulaky) se zpravidla zařazovali vlastníci půdy nad 15 ha (takových v Radslavicích nebylo), dále neplniči dodávek, ale i z jiných důvodů. V průběhu padesátých let se třikrát pokoušely okresní orgány vyhlásit některé rolníky v Radslavicích kulaky, ale nikdy nedosáhly souhlasu výboru vesnické organizace KSČ a v radě MNV se setkaly s kategorickým odmítnutím.

Prvé JZD bylo v obci založeno v říjnu 1952 pod silným nátlakem a pohrůžkou likvidace dvou usedlostí, jejichž majitelé nebyli schopni plnit dodávky. Družstvo se ale rozpadlo v následujícím roce, kdy celostátně dočasně polevil nátlak na zakládání JZD. Podruhé bylo v obci založeno JZD v květnu 1957 po usilovné přesvědčovací kampani agitátorů z okresu, kde jistě opět nechyběly různé formy nátlaku. Združstevnění obce bylo tehdy rozděleno na dvě části: při založení vzniklo menšinové družstvo a o rok později pak byli nuceni přistoupit v podstatě všichni zbývající.

V roce 1960 přebírá JZD od STS budovy jeho střediska v Radslavicích v č. 16 a 17 (které ale později družstvo vrátilo původním majitelům), v r. 1962 od Výkupního podniku Přerov budovu někdejší pekárny č. 143. Zde pak buduje mechanizační středisko a své sídlo. Od r. 1958 je postupně v prostoru za zahradami č.54 a 55 budováno živočišné středisko. Nejprve jsou zde umístěny objekty drůbežárny, v r. 1960 se začíná se stavbou prvého kravína a do r. 1972 je živočišná farma vybudována v podstatě do dnešního rozsahu. Od r. 1959 (kdy převzalo část strojů od  STS) je soustavně vybavováno mechanizací nákupem nových strojů.

Počátkem sedmdesátých let se prosazuje tendence vytvářet z družstev velké ekonomické celky. Proto se koncem r. 1972 slučuje JZD Radslavice s dalšími 6 družstvy (Sušice, Oldřichov, Prosenice, Viničná, Buk a Lazníky) v  JZD Moravská  brána Prosenice, k nímž je pak ještě připojeno JZD Výkleky.

V dalších letech se začala v zemědělství objevovat gigantomamie, projevující se ve snaze vytvářet velké hony, velká mechanizační střediska či další koncentrace živočišné výroby. Těmto snahám se snažilo (ne vždy úspěšně) JZD Moravská brána bránit.

V letech 1976 až 1981 postavilo JZD pro své pracovníky v Radslavicích dvě bytovky (č.229, 230) po 5 bytech.

Vraťme se nyní ke stručnému popisu vývoje správy obce.

V r. 1950 se převádí vedení matrik z farních úřadů na stát, vytváří se při MNV matriční úřady. Jeden z nich vznikl téhož roku při MNV Radslavice, kde je až do dnešních dnů. Jeho obvod se časem mění, nyní zahrnuje 12 obcí a patří mezi největší venkovské matriční obvody v okrese.

V r. 1954 se poprvé ustavují MNV volbami, (všeobecné, přímé, rovné, s tajným hlasováním). Voličům se předkládá jedna kandidátka, kandidátka Národní fronty. Návrhy na kandidáty do této jediné kandidátky podávají místní organizace NF, výběr z návrhů provádí místní orgán NF po projednání v organizaci KSČ. Při výběru musí být dodržena kriteria, jako je minimální počet členů KSČ, zastoupení dělníků, žen či mládeže. Volební období bylo nejprve 3 roky, pak 4 a nakonec 5. V r. 1954 se počet členů MNV Radslavice snížil na 9, v r. 1957 se zvýšil na 15, r. 1964 na 29, v r. 1971 snížen na 19.

V r. 1974 byl vytvořen společný MNV Radslavice pro obce Radslavice, Sušice, Grymov a Oldřichov (při ponechání statutu obcí), s účinností od 1.7.1974. Ke sloučení došlo z iniciativy představitelů těchto obcí a byl to jakýsi ochranný akt vůči koncepci slučování MNV z ONV, kdy Radslavice měly ztratit samostatnost a připadnout Pavlovicím a zbývající tři obce rovněž s návrhy nesouhlasily. Počet poslanců společného MNV je 47.

V r. 1983 dochází ke sloučení obcí Radslavice, Sušice, Grymov a Oldřichov do jedné obce, kdy z dosavadních obcí se stávají místní části jedné společné obce Radslavic. Toto sloučení nebylo řádně projednáno na samostatných schůzích občany jednotlivých obcí a vyvolalo dodatečně velkou nevoli v připojených obcích, což byl i jeden z podnětů, proč se společná obec v r. 1990 rozpadla (sloučení MNV v r. 1974 byla řádně ve všech obcích projednána). Vytvoření společné obce se stávají Radslavice střediskovou obcí s většími pravomocemi a je zde též zřízen stavební úřad.

Po roce 1950 má MNV možnost výstavby nových obecních zařízení provádět prakticky jen v akci 5M, později nazvané „akce Z“. Znamená to výstavbu ve vlastní režii, pomocí místních brigádníků ( z části placených, z části neplacených) a se zajištěním materiálu pokud možno z místních či doplňkových zdrojů. Tento způsob byl zaveden zejména proto, že stavební kapacity byly odčerpány na tehdy prioritní budování průmyslu, a přetrvával až do r. 1990. Proto také po celé toto období jedním z úkolů společenských organizací byla účast jejich členů na brigádách k zvelebování obce, neboť bez brigádnické pomoci, ochotných rukou občanů i členů organizací se nedalo v obci prakticky nic vybudovat.

K povinnostem MNV náležela příprava a zajištění stavebních pozemků pro případné zájemce novostaveb rodinných domků. V r. 1953 přidělením posledních volných stavebních míst na Trávníku byla volná stavební místa vyčerpána. Jelikož o další stavby v obci byl veliký zájem, nechal MNV zpracovat plán stavebních míst podél silnice k Přerov (ke křižovatce Tučín-Kozlovice) a pak k Sušicím, (prodloužení zástavby z 1. republiky), načež ONV na žádost MNV zde vyhlásil  r. 1953 stavební obvody (což tehdy nahrazovalo dnešní územní rozhodnutí). V následujících letech v obou ulicích si stavebníci začali budovat své domky.

V r. 1963 provedl ONV rozdělení obcí do 4 kategorií, čímž byl i stanoven jejich budoucí rozvoj či stagnace. Radslavice byly zařazeny do třetí kategorie, kde výstavba byla velmi omezena a ponechání obce zde znamenalo její stagnaci. Jen velkým úsilím tehdejších představitelů obce v letech 1963 až 1967 se podařilo rozhodnutí ONV a KNV zvrátit a Radslavice přeřadit do 2. kategorie. Tím se zcela uvolnila výstavba nových rodinných domků pro další léta.

V té době však již je volných jen 7 stavebních míst (5 k Sušicím, 2 k Přerovu), na kterých ale vlastníci hodlají sami stavět. Aby mohli být uspokojeni noví zájemci o stavbu domků, přikročil MNV bezprostředně k přípravě zajištění stavebních míst. Tato příprava představovala výběr vhodných pozemků, jejich výkup od majitelů, rozměření stavebních parcel a zajištění vydání územního rozhodnutí (které vydával ONV). K výstavbě byla vybrána dosud nezastavěná plocha Záhumenek mezi zástavbou ulice k Přerovu (dnešní Přerovská ulice) a novou zástavbou Trávníka. Nejprve byla připravena stavební místa na levé straně nové ulice k Přerovu (dnešní Nová ulice) v r. 1969, o rok později na pravé straně téže ulice. Po vytvoření stavebních míst se zde začalo stavět.

Po vyčerpání stavebních míst na Nové ulici provedl MNV v r. 1978 přípravu stavebních pozemků pro ulici tvaru T a ještě téhož roku zde byly přiděleny prvé pozemky. Stavět se zde začalo o rok později. Pak následovala příprava stavebních míst po levé straně záhumenkové cesty od sokolovny na Trávník (šestiřadovka a desetiřadovka), kde se začalo stavět v r. 1983. V letech 1984 - 1986 se připravují stavební místa po pravé straně záhumenkové cesty (kde bylo postaveno i nákupní středisko) a s prvními stavbami zde se započalo v r. 1986. Tato stavební místa vznikla zkrácením zahrad domů č. 47 až 33 (v podstatě o délku, o kterou byly prodlouženy po scelování v r. 1932).

Podívejme se nyní, kolik domů přibylo v jednotlivých desetiletích po r. 1948. V letech 1949 až 1960 se v Radslavicích postavilo 26 domů, od r. 1961 do r. 1970 28 domů, v období 1971 až 1980 29 domů (vč. bytovky JZD) a od r. 1981 do r. 1989 nejvíce - 49 domů (vč. druhé bytovky JZD). Nejvíce vždy bylo stavěno tam, kde právě byla připravena nová stavební místa. Několik domů vzniklo oddělením od stávajících domů. Tři domy byly zbourány, aniž by se na jejich místě stavělo. Byla to obecní pastouška č. 89 (zbouráno postupně v r. 1954 a 1960), č. 77 za budovou obecního úřadu (r. 1974) a č. 70 u křižovatky Přerov-Prosenice, u č. 71 (v r. 1975).

Změn doznává i starší zástavba obce. Převážná část starších obydlí je pozměněna: někde modernizací (úpravou) vnitřních prostor a fasády, jinde přístavbou či nástavbou a je několik domů, které byly úplně zbourány a na jejich místě postaveny nové.

A jak se měnil počet obyvatel? V r. 1950 měly Radslavice kolem 750 obyvatel, r. 1961 890, r. 1970 871, r. 1980 976 a r. 1990 1008 obyvatel. Ze srovnání růstu počtu obyvatel a růstu počtu domů plyne, že zvyšování počtu obyvatel značně zaostává za vzrůstem počtu domů. Je to dáno mimo jiné tím, že počet dětí v rodinách klesá, že někteří rodiče a mladé rodiny jejich dětí bydlí zvlášť a také tím, že některé domky nejsou trvale obydlené a slouží k rekreaci jejich majitelů.

V nové zástavbě bylo třeba vybudovat inženýrské sítě. V ulicích k Přerovu a k Sušicím postačila jen kanalizace, jelikož komunikace zde byla a přívod elektrické energie provedl rozvodný energetický závod  ve své režii. Kanalizace na Přerovské ul. byla vybudována v r.1955-1956 a podél nových domků k Sušicím r. 1965. Jelikož podél nových domků na Trávníku byla jen polní cesta, ta byla v r. 1957 vyrovnána a zpevněna. Kanalizace sem byla prodloužena v r. 1964. V letech 1969 až 1972 se buduje kanalizace a komunikace na Přerovské ulici. Uvedená výstavba inženýrských sítí byla hrazena z prostředků MNV, jen část na Nové ulici hrazena ze státních prostředků.

Další budování inženýrských sítí probíhalo jako zajištění komplexnosti výstavby rodinných domků a zahrnovalo kanalizaci, vodovod, komunikace a přívod elektrické energie s veřejným osvětlením a bylo hrazeno plně ze státního rozpočtu. V letech 1979 až 1981 se vybudovaly uvedené inženýrské sítě v ulici tvaru T a z části u řadové zástavby levé strany záhumenkové cesty od sokolovny, v letech 1987 až 1990 následovalo jejich vybudování pro celou zástavbu podél záhumenkové cesty.

Kromě uvedeného budování inženýrských sítí byla v obci postavena další zařízení, sloužící obci a veřejnosti, nebo stávající upravována.

V roce 1952 se vypřimuje oblouk silnice od č. 48 k č. 101 (dosud silnice vedla až k nynější autobusové čekárně). Vedle stávajícího mostu přes potok byl postaven nový, silnice od něj po křižovatku Tučín - Přerov vydlážděna a opačným směrem k rozcestí Pavlovice - Sušice vyasfaltována. Současně bylo upraveno stanoviště autobusů před č. 80 (kde byla odstavována vlečka autobusu). Asfaltový povrch silnic z Kozlovic a do Sušic byl proveden v r. 1954, o několik let později pak k Tučínu a k Pavlovicím. Autobusová čekárna byla postavena v r. 1966 (v místech, kde kdysi stávala trafika). V souvislosti s pokládáním nového asfaltového koberce na silnici od Kozlovic k Sušicím v r. 1979 byly v r. 1978 až 1979 vybudovány podél této silnice přes celou obec nové chodníky.

Bezprašný povrch vozovek je postupně prováděn také na místních komunikacích. Tak je v r. 1969 asfaltována ulice od č. 19 k č.116, prostor kolem budovy MNV a Trávník, v r. 1981 cesta od mateřské školy ke koupališti a hřišti. Bezprašný povrch místních komunikací byl obnoven v r. 1985 položením asfaltového koberce (Trávník, ulice od č.19 po 116, Nová ulice a cesta od mateřské školy ke koupališti).

Několikerými úpravami prošla budova MNV č. 103. V r. 1951 se upravuje uvolněný byt opatrovníka býka na obchod potravin (prostřední část budovy). Po uvolnění stájí obecních býků (zavedením inseminace hovězího dobytka v obci v r. 1953) se v letech 1953 až 1955 tyto prostory upravují pro potřeby matričního úřadu (byly to prostory ze strany potoka). Po přemístění obchodu do č. 80 v r. 1962 se místností obchodu v č. 103 využívá jako kanceláří pro JZD, a to do rekonstrukce v r. 1968. V letech 1968 až 1969 prochází budova MNV nejrozsáhlejšími změnami. Z půdních prostor jsou v r. 1968 zřízeny nové kanceláře MNV a obřadní síň. Přízemí je v r. 1969 upraveno pro poštovní úřad a pro poradnu pro matky s dětmi, které se sem na podzim téhož roku stěhují z č. 111. V přízemí je též umístěna místní knihovna. Poradna pro matky s dětmi byla v obci zřízena v r. 1953 a umístěna do místnosti bývalého obchodu v č. 84, roku 1955 se přemisťuje do uvolněného bytu v č. 111. K poštovnímu úřadu jen dodejme, že v r. 1955 při něm bylo otevřeno jednatelství Státní spořitelny.

V roce 1978 je z místností dosavadní knihovny v č. 103 upravena ordinace obvodního lékaře z Pavlovic, který zde začal pravidelně třikrát týdně ordinovat. (Knihovna byla přestěhována do základní školy). Pod obvodního lékaře v Pavlovicích náleží obec od r. 1976, předtím od r. 1955 byla přiřazena k obvodnímu lékaři v Prosenicích (stalo se tak po rozdělení společného zdravotního obvodu Pavlovice - Prosenice v r. 1955).

V r. 1969 se připravuje rekonstrukce veřejného osvětlení, rok 1970 je rekonstrukce provedena. Tehdy je žárovkové osvětlení nahrazeno zářivkovým.

Z podnětu místní odbočky SČSP je v r. 1949 postaven v parčíku před mlékárnou pomník osvobození (z tučínského vápence) a při příležitosti oslav osvobození téhož roku odhalen.

V r. 1965, při příležitosti oslav 20. výročí osvobození je na místním hřbitově odhalen památník osvobození se sochou Pocta praporu, k památníku jsou přeneseny ostatky rudoarmejce, padlého u nás v r. 1945 při osvobozování. Současně je zde zřízen urnový háj. V témže roce je provedena parková úprava návsi od č. 7 k č. 18 s vysázením okrasných stromů (když před tím byly vykáceny zde rostoucí kaštany, zůstal jen jeden před č. 18).

Největší investiční akcí MNV Radslavice za celou dobu jeho existence byla výstavba obecního vodovodu (pochopitelně v akci Z), a to nejen pro Radslavice, ale i Grymov. Jako zdroj vody byla použita studna zrušené mlékárny. Příprava stavby se provedla v r. 1971, vodovod pak vystavěn v létech 1972 až 1975 ve třech etapách. V druhé etapě (1973) byl vodovod zaveden do Grymova. Větší část nákladů byla kryta subvencí ze Státního vodohospodářského fondu.

V letech 1975 až 1977 se uskutečňuje další vodohospodářská stavba a tou je výstavba koupaliště. Též na tuto stavbu byla poskytnuta subvence z vodohospodářského fondu. Provozování koupaliště zajišťuje TJ Sokol.

V letech 1986 až 1988 bylo vybudováno v akci Z nákupní středisko Jednoty, jak již bylo psáno.

Při melioračních úpravách na radslavském území v r. 1959 až 1960 je tok Libušky sveden od Kudlova k Oldřichovu a zde do starého ramena Bečvy, takže již neprotéká radslavským územím. Také byl upraven dolní tok Radslavského potoka tak, že již neteče do rybníka před grymovským mlýnem Hloží, ale podél pravé strany silnice z Radslavic přímo do Bečvy.

V druhé polovině šedesátých let byla potřeba provést rekonstrukci kanalizace z třicátých let na dolním konci a na Trávníku.

Mezi léty 1949 až 1989 se postavila ještě celá řada dalších zařízení. Pro úplnost zde uvedu jen jejich přehled v časové posloupnosti, jak vznikaly: hasičská zbrojnice, zřízení a úpravy fotbalového hřiště, sokolovna (kulturní dům) s přístavbou kina, dům požárníků, krytá tribuna se šatnami na hřišti, generální oprava školy.

Mezi léty 1946 až 1989  působí v obci řada místních organizací masových či společenských celostátních organizací. Čtyři z nich jsou činné dodnes a jsou jim věnovány samostatné stati v této publikaci. Je to Sbor dobrovolných hasičů, TJ Sokol, Svazarm - Sportovně střelecký klub a Myslivecké sdružení. Následující řádky budou věnovány těm, které již zanikly.

Svazácká organizace (ČSM) po r. 1950 stagnuje a její činnost se obnovuje v r. 1955. V padesátých a šedesátých letech pořádají svazáci občas zábavy, dvakrát nacvičili divadelní představení, zúčastňují se brigád v zemědělství i v obci (vyhlásili např. přístavbu kina za mládežnickou stavbu) apod. V uvolněné atmosféře r. 1968 se celostátně rozpadá ČSM a vzniká více samostatných mládežnických organizací. Dosavadní radslavští svazáci přechází do Juveny. S nástupem normalizace se vytváří opět jednotná mládežnická organizace - Socialistický svaz mládeže (SSM) v r. 1970. Jelikož mladí z Radslavic nechtějí zůstat bez své organizace, zakládají členové Juveny (která je zrušena) místní organizaci SSM a její činnosti, bez ohledu na politické cíle SSM, přizpůsobují svým zájmům.

Sedmdesátá léta patří k nejaktivnějšímu období radslavských svazáků. Pořádají odpolední čaje, pak diskotéky či fonotéky, později taneční zábavy. Od roku 1969 po několik let pořádají taneční kurzy, nacvičují polonézu, s níž zahajují mnohé plesy nejen v Radslavicích, ale i v okolí. Pořádají turistické výlety, zájezdy (i několikadenní), sportovní soutěže (stolní tenis, šachy). Od r. 1975 po několik let při MO působí hudební beatová skupina. V letech 1977 až 1980 je organizace pořadatelem čtyř ročníků cyklistického závodu pionýrů a mládeže o putovní pohár předsedy okresního výboru SSM ( okruh Radslavice – Pavlovice - Sušice - Radslavice). Dalšími akcemi byly táborové ohně či dětský den pro školáky a jiné.

Po roce 1980 sice  aktivita SSM trochu poklesla, ale pokračují v některých dřívějších činnostech, jako sportovní soutěže (stolní tenis, minikopaná), občasné diskotéky, večírky (např. mikulášský, silvestrovský), turistické vycházky aj.

Součástí činnosti byla také politická školení členů. Členové se zúčastňovali brigád na zvelebení obce i občas v zemědělství.

Ve změněné společenské situaci po r. 1989 začala činnost SSM stagnovat, až v r. 1991 svazácká organizace zaniká.

V padesátých letech je odbočka SČSP velmi silnou organizací, čítající až 100 členů. Až do r. 1955 je pořadatelem pravidelných filmových představení. Před těmito filmovými představeními se konaly krátké besedy či vzpomínky převážně s tématikou vážící se k Sovětskému svazu. Až do r. 1965 je pravidelným pořadatelem hodové zábavy (pak pořadatelství přebírají požárníci). Odbočka bývala jedním z hlavních pořadatelů oslav osvobození. V rámci těchto oslav se od roku 1949, po postavení pomníku osvobození, konal lampiónový průvod od toho pomníku na hřbitov k hrobu neznámého rudoarmejce.

V r. 1968, po okupaci naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy, odbočka zaniká a obnovena je v r. 1973, kdy se do ní přihlásilo asi 30 členů. Její členové se hlavně zaměřovali na ošetřování pomníku osvobození u mlékárny, památníku osvobození na hřbitově, jsou spoluorganizátory oslav osvobození apod. Členky odbočky spolupracovaly se Sborem pro občanské záležitosti. Odbočka zanikla v r. 1990, zbylé finanční prostředky věnovala na dětskou nemocnici.

Poměrně pozdě (oproti okolním obcím) se u nás zakládá místní organizace Československého červeného kříže (ČSČK), a to v r. 1959. Zakládajících členek bylo 36, později počet členek ČSČK se pohyboval mezi 60 až 70.

Ihned po založení organizace bylo vysláno 5 členek do nemocnice na školení zdravotních sester. Všechny vyslané členky kurz zdárně absolvovaly a obdržely znak "Dobrovolná sestra". Tím byla zabezpečena v obci první pomoc. Na třech místech byly rozmístěny brašny se zdravotním materiálem k ošetření (pořízeno z prostředků ČSČK).

Dobrovolné sestry také docházely do školních kroužků a seznamovaly školáky s poskytováním první pomoci. Dobrá byla spolupráce s hasičským sborem, kdy na jejich soutěžích se vždy zúčastnila některá z členek jako zdravotnice.

Takřka každoročně pořádala organizace nějakou zdravotní přednášku. Ve spolupráci se Svazem žen byly pořádány různé kurzy pro ženy. Při kulatých jubileích navštěvovaly členky důchodce s blahopřáním a drobným dárkem.

Po celou dobu trvání ČSČK v obci byl hlavní úkol organizace vyhledávání dobrovolných dárců krve a získávání mladých členů. Dárce krve se dařilo získávat, ale mladé členky ne. Proto také pro nezájem dochází r.1993 v obci k rozpadu ČSČK. Zbývající peněžní hotovost věnovala organizace na dětskou onkologii.

V r. 1967 se celostátně vytváří Československý svaz žen (ČSŽ) a jeho organizace vzniká i v Radslavicích. Základem členské základny ČSŽ se stávají členky Výboru žen. Ty se vytvářely v r. 1952 jako pomocné orgány MNV a v Radslavicích se členky výboru zaměřovaly na výpomoc v zemědělství, při zvelebovacích pracích obce, zabývaly se úrovní zásobování obce aj. Členky nově vytvořeného ČSŽ po celou dobu své existence celkem pravidelně pořádaly pro ženy různé kurzy: šití, pletení, vaření, studené kuchyně, pečení a zdobení cukroví, drhání, kosmetiky, aranžování květin a různé další. V době pořádání divadelních festivalů v Radslavicích se vždy staraly o občerstvení, a to jak diváků, tak i herců - ochotníků. Čas od času pořádaly přednášky na různá témata (nejčastěji cestopisná, ale i o bydlení apod.). Členky spolupracovaly při akcích Sboru pro občanské záležitosti (vítání občánků, blahopřání k jubileím, besedy s důchodci aj.)

Pro nezájem o činnost v ČSŽ místní organizace v r. 1992 zaniká.

V r. 1968, v době pokusu o demokratizaci tehdejší společnosti (nakonec potlačeném), se obnovuje činnost místní organizace Československé strany lidové. Organizace zůstala činná po celou dobu od r. 1968 až do současnosti.

Na závěr ještě stručně jak vypadal v tomto čtyřicetiletí kulturní život v Radslavicích.

V r. 1955 se vytváří Osvětová beseda Radslavice, která přebírá od SČSP místní kino a vzniká při ní aktiv pro občanské záležitosti. Kino je časem osamostatněno a z aktivu vzniká Sbor pro občanské záležitosti jako samostatný aktiv MNV. Zato v r. 1966 přebírá Osvětová beseda do své správy sokolovnu a k ní přechází i divadelní soubor Radslav (i když členové souboru se nadále cítí součástí TJ Sokol).

Cílem Osvětové besedy byla péče o kulturně osvětovou činnost v obci. Zajišťovala divadelní představení cizích divadelních souborů, různé přednášky či besedy, byla organizátorem divadelních festivalů a po převzetí sokolovny jejím provozovatelem a později provozovatelem i hlavního sálu v domě hasičů. Od r.1968 až asi do r. 1976 zajišťovala výuku hry na hudební nástroje (klavír, housle, harmonika). V letech 1974 až 1986 působila při OB dechová kapela Radslavanka, hrající často na svatbách, ale i zábavách. Usnesením obecní rady Radslavice je Osvětová beseda ke dni 1.2.1992 zrušena.

Po r. 1949 ochotníci divadelního souboru Radslav nacvičují zpravidla jedno divadelní představení ročně. Občas divadlo sehrají v této době (léta padesátá a šedesátá) žáci místní školy, někdy členové Sokola či svazáci. Když v r. 1967 a 1968 dva roky po sobě jsou radslavští ochotníci silně poškozeni v krajské soutěži, zanechávají divadelní činnosti. Zatím naposledy hráli radslavští ochotníci (tehdy hlavně školáci a svazáci) v r. 1976, a to Sněhovou královnu.

Kromě místních ochotníků jsou častými hosty na divadelních prknech v padesátých letech či počátkem šedesátých let různé ochotnické soubory z okolí. Po několik let po r. 1950 jezdili do Radslavic herci Venkovského divadla, dvakrát zde byli profesionální loutkoherci. Po postavení Sokolovny se celé kulturní dění od r. 1958 přesouvá sem. V sezoně 1958/59 vzniká dokonce série 10 představení v předplatném. Kromě divadel se pořádají také koncerty (hostem zde byl několikrát i Pěvecký sbor moravských učitelů), estrády či zábavné večery a pod.

Při výčtu kulturních podniků nelze vynechat 15 ročníků divadelních festivalů, které pořádala Osvětová beseda v letech 1962 až 1976 za podpory všech organizací v obci. Za dobu 15 let vystoupila v Radslavicích celá řada divadelních ochotníků z různých koutů Moravy. O představení měli zájem nejen domácí diváci, ale hojná návštěva byla i z okolí. Každý rok vystoupilo na festivalu v průměru 6 souborů. Když v letech 1974 - 75 obecně klesal počet ochotnických souborů (takže se již obtížně zajišťovala dobrá divadelní představení v potřebném počtu) a JZD začalo pravidelně pořádat zájezdy do stálých divadel (takže klesl i zájem diváků), byl 15. ročník ročníkem posledním.

Po r. 1976 se zpravidla uskutečnilo jedno divadelní představení ročně, vesměs ochotnické. Byly však i výjimky, takže např. v r. 1984 a 1987 zde vystupoval Vladimír Menšík se svými hosty, jindy Miroslav Galuška se svým pořadem "Slovácko sa súdí" aj.

Každoročně místní organizace pořádají přes 10 tanečních zábav či plesů. Pravidelný je požárnický (hasičský) ples, sokolské šibřinky (po nichž bývají dětské šibřinky), často bývají i rodičovské plesy, dříve myslivecký ples, mlékárenský ples a své plesy mívali svazáci. Některé taneční zábavy mívaly zvláštní názvy jako Josefovská  zábava, Kateřinská zábava, Štěpánská zábava, Vinobraní, Papučový bál, Babský bál aj. Běžné taneční zábavy sloužily (vedle pobavení mládeže) jako finanční zdroj pořádajících organizací pro jejich činnost.

K rozvoji kulturního života obce přispívalo také místní kino, jehož činnost pro minimální zájem veřejnosti skončila v roce 1990.

Listopadem 1989 končí období, které jsem nazval budování socialismu. Končí jím doba totalitního systému, kterým vláda jedné strany bezpochyby byla. Končí tím i mé vyprávění o historii obce Radslavic. Další léta jsou již současností a o té se dozvíte na jiných stránkách internetu.

• Historie obce Radslavice do roku 1918

• Historie obce Radslavice – období let 1918 – 1948

• Představitelé obce