2008 Adolf Dudek ve škole

Malování pro děti - pořad určený pro žáky základní školy

Nejen děti v mateřské škole měli besedu s Adolfem Dudkem, jejich starší kamarádi ve škole také, i když přizpůsobenou jejich věku a s větším množstvím nových zajímavých poznatků.

Dětem, jak z mateřských školek v Radslavicích a Pavlovicích, tak ze Základní školy v Pavlovicích, se nechtělo pana Dudka pustit, a proto začátek poslední z besed, pro naše žáky Základní školy v Radslavicích nabral mírný skluz. Ale kolikrát se dětem už povedlo přijít tak blízko ke skutečnému malíři?
Paní učitelky však ve škole nezanedbaly přípravu předem. Nejen v knihovně, také přímo ve škole, měli žáci před besedou připravenou výstavku knih s ilustracemi pana Dudka, aby si připomněly, že je všichni dobře znají a že jim jeho obrázky byly průvodcem ve světě jejich prvních pohádkových příběhů a veršů.
První kontakt spolu navazovali už při příchodu mezi dveřmi , kdy mu pomáhali školáci odnosit všechny tajemné tašky a balíky a mezi sebou si šeptali: „Viděls jaký je mladý?“ Nejspíš si tolik vydávaného ilustrátora představovali jako starého muže, nerudně sedícího u stolu a vyžadujícího kolem sebe nerušený klid. To je ale pan Dudek překvapil! Jeho vystoupení bylo velmi živé, a hlučné, děti spontánně reagovaly a se zápalem spolupracovaly a tím utvářely celou show, až si paní učitelky musely občas zacpávat uši :-). Jako odměny za správné odpovědi v hádankách dostávaly děti obrázky.
Zpočátku se někteří trošku báli nebo styděli, ale pan Dudek si po chvilce dokázal získat všechny. Školáci se, jak známo, těší na každou akci, která pro ně znamená změnu a taky přestávku v učení. Ale to nebyla tak docela pravda, protože i pan Dudek je učil, opakoval si s nimi znalosti dříve získané ve škole, a s humorem sobě vlastním vysvětloval, že některé věci se prostě nedělají, jako například že barvami neničíme cizí majetek a spreyerství patří mezi lumpárny. Předváděl různé typy knížek, malé i velké, tvrdé i měkké, papírové i textilní, se zvuky i bez. Ukázal různé techniky malování, tužky, pastelky, barvy, stříkání přes šablony. Ve vystoupení bylo všechno- poučení, zábava, legrace, jenom pro nudu nezbylo žádné místo
Pan Dudek do knih vpisoval věnování, rozdával autogramy na čela, na ruce, do památníčků, do sešitů, na přinesené obrázky, na lístky papíru. Radost mu udělala jedna žačka, která mu napsala i milý vzkaz, že se jí jeho knihy líbí.
V upomínku dostaly děti ve škole, stejně jako ve školce a knihovně pamětní list na jeho návštěvu. V knihovně se dobře rozhlédněte, uvidíte obrázek zavěšený na stěně mezi okny.
Připomínáme dětem, že přestože pan Dudek už z Radslavic odjel, jeho obrázky si mohou prohlížet nadále v knihách, které máme v knihovně a nakoupili jsme i nová leporela pro radost našich nejmenších čtenářů.