Proč Braunová miluje knihovnice

Kdo byl na mém webu tak ví, že mám ráda lidi, ale ne všechny... Koho ale miluju prakticky bez rozdílu jsou - knihovnice. Jsem docela přesvědčená o tom, že se jedná o nějakou zvláštní samostatnou odrůdu čarodějnic. Nebo lépe - čarodějek. Vím, o čem mluvím, za celou svou éru spisovatelky jsem navštívila desítky knihoven a poznala desítky knihovnic. A TO ZDALEKA NENÍ VŠECHNO ...

Jsou to na první pohled ženy docela stejné jako ostatní - maskují se docela normálním lidským oblečením, účesy a často dodržují pravidla lidského chování. Jsou ovšem momenty, kdy se jednoznačně prozradí.

A to, když do knihovny vstoupí - dítě.

To se potom tyhle čarodějky neudrží - rozzáří se a dítě vůbec nechápe, že už je lapeno. Podlehne jejich medovým úsměvům, jejich nenápadným gestům, za kterými vůbec nepozná jednoznačné "čáry máry pod kočáry". 

Takové očarované dítě pak musí do knihovny znovu, i když prší, sněží anebo fouká vítr, takové dítě nejen čte, ale účastní se všech možných čarodějných seancí, za všechny pak můžu jmenovat "noc s andersenem", pod poetickým názvem skrývající se celonoční magické kejkle, kdy jsou čarodějky knihovnice na vrcholu blaha - podařilo se jim očarovat i rodiče těch nebohých ratolestí a získat je od nich pro sebe na celou noc....

Vím, o čem mluvím - jedné takové jsem se zrovna nedávno zúčastnila... Kdo jiný než čarodějnice by mě přiměly, abych prolézala mezi příčkami u žebříku? Na trávě, v parku před knihovnou, obklopená houfem očarovaných dětí všeho věku včetně těch svých, skandujících do ticha hluboké náchodské noci???

Miluju čáry a kouzla, miluju knihy, miluju děti a miluju knihovnice. Všechny - české, moravské i slezské. Ráda bych milovala i knihovníky, ale těch je bohužel jako šafránu... Ale mám jednoho slíbeného v Prostějově... tak se těším. Moc vás všechny zdravím, moje holky knihovnice čarodějnice a děkuju vám. Bez vás bych letošní cenu dětského čtenáře Suk 2006 nedostala 

www.petrabraunova.cz

převzato z www.citarny.cz

Napsal(a) Mik Herman    

08. 03. 2008