Obec Radslavice
Olomoucký kraj
počet obyvatel
1128
nadmořská výška
223 metrů
Napište nám Sledujte nás na facebooku Fotogalerie

Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > Naše obec > Historie a osobnosti > Historie obce Radslavice – období let 1918 – 1948

Historie obce Radslavice – období let 1918 – 1948

 Zpracoval Ing. Milan Zdráhal

  • První republika (1918-1939)
  • Okupace, osvobození (1939-1945)
  • Přechodné období po osvobození (1945-1948)

První republika (1918-1939)

Radostná zpráva o prohlášení naší samostatnosti se do Radslavic donesla již 28.10.1918 večer současně z několika stran a rozšířila se jako blesk po celé vesnici. Hned druhého dne ráno se ozývá z kaple zvonek, který po celý rok mlčel, uschován před odebráním na vojenské účely u kovářského mistra Künstlera. Příští neděli se velký průvod hasičstva a občanstva za zvuků hudby ubíral do pavlovského kostela, aby zde všichni vzdali dík Bohu.

V následujících týdnech a měsících se vracejí muži – vojáci z front či zajetí. Mezi nimi je i 10 legionářů (většinou ruských): František Buriánek (č.94), Vincenc Dvořák (č.28), Františk Lon (č.14), Josef Lukáš (č. 34), Josef Sládeček (č.107), Jaroslav Talla (č.24), Vincenc Vanderka (č.113), Alois Zaorálek (č.25), Stanislav Zikmund (č.5) a Josef Zlámalík (č.71). Drahota, která po vzniku republiky dočasně poklesla, stoupá časem do závratné výše. Vázané hospodářství a časté rekvizice otravují prvá léta naší samostatnosti. Poslední rekvizice proběhly v r. 1921, při nichž došlo k častým bouřím ze strany zemědělců. Také v Radslavicích téhož roku došlo k velkému pobouření při nucené dodávce (za asistence četnictva), takže muselo být povoláno vojsko na udržení pořádku. Následovaly soudy, peněžité pokuty a tresty vězením. Pak ale již dochází ke konsolidaci hospodářství, zaniká též vázané hospodářství.

Dosavadní orgán obce, obecní výbor, se mění na obecní zastupitelstvo. V Radslavicích má 15 členů. Poprve se volí v r.1919, a to ve všeobecných, přímých a rovných volbách s tajným hlasováním. Kandidátky podávají buď politické strany, nebo skupiny občanů. Podle počtu získaných hlasů jednotlivými kandidátkami se rozdělí mezi ně mandáty do obecního zastupitelstva. Volební období bylo čtyřleté.

Při všech třech volbách, kdy se volilo (1919, 1927, 1931), nejvíce hlasů obdrželi sociální demokraté (ale ne nadpoloviční většinu). Ve volbách r. 1923 se nevolilo, neboť volební strany se dohodly na rozdělení počtu členů obecního zastupitelstva a podaly společnou kandidátku o 15 kandidátech (a v tom případě se nevolilo).

Po r. 1931 se prodloužilo volební období, takže do obecního zastupitelstva se mělo volit počátkem r. 1938. Avšak nejprve slintavka a kulhavka, pak mobilizace volby odložily, pak přišel Mnichov a k volbám již vůbec nedošlo.

V období prvé republiky působily v naší obci trvale organizace tří politických stran: Čs. strany lidové, Čs. Strany sociálně demokratické a Republikánské strany (též agrární). Podle výsledků voleb do parlamentu či zemských a okresních zastupitelstev byl počet jejich příznivců v Radslavicích přibližně vyrovnaný. Tyto tři strany též vždy kandidovaly i do obecního zastupitelstva Radslavic, a kromě nich další 1 (výjimečně 2) volební strany sdružení občanů.

Po návratu mužů z války obnovuje aktivní činnost TJ Sokol (přes válku pro nedostatek aktivních členů nečinný), velmi činný je Sbor dobrovolných hasičů (SDH). V r. 1926 se ustavuje v obci Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ), což je tělovýchovná organizace Čs. strany sociálně demokratické. Jejím starostou byl zvolen Josef Huňka (č.112), náčelníkem Karel Jiřík (č.119). Zakládajících členů měla 35, z nich 18 cvičících. Kromě cvičení pořádá pravidelně různé kulturní akce. Po r. 1930 se ustavuje v Radslavicích Místní skupina katolické omladiny a nedlouho po ní Místní jednota republikánského dorostu ( v nich jsou aktivními členy i mladí z Grymova). Obě tyto organizace přispívají ke kulturnímu životu obce. Tím výčet nejaktivnějších spolků a organizací v obci z doby prvé republiky končí.

V r. 1922 je přikročeno v naší republice k pozemkové reformě, kdy půda velkých velkostatků je rozdělována mezi drobné držitele půdy. Radslavským bylo tehdy přiděleno celkem 76 měřic pozemků v katastru obce Malé Prosenice ode dvora Podolší, který náležel k lipenskému panství. V r. 1927 bylo v Radslavicích malozemědělcům rozděleno (v rámci pozemkové reformy) 22 měřic půdy, kterou měla olomoucká kapitula dosud na radslavském území.

Nejvýznamnější akcí pro zemědělské hospodářství bylo z této doby bezesporu scelování pozemků. Záměr scelování vznikl v r. 1926, započato bylo r. 1930 přípravnými pracemi (odhady bonity půdy), pokračovalo se pak odhadem půdy, rozměřovacími pracemi a ukončeny byly na podzim r. 1932 přidělením náhradních celků. Z rozlohy katastru 701 ha bylo do scelování pojato 624 ha.

V čem spočíval význam scelování? Dosud pozemky jednotlivých usedlostí byly rozděleny do velkého množství parcel. Plocha gruntů 10 až 15 ha rozdělena do 30 či 40 parcel, mnohdy velmi úzkých (nejužší byly kolem 3 m). Parcely byly od sebe odděleny mezemi, tj. travnatými úzkými pásy. U mezí bylo pole méně úrodné. Místo velkého počtu parcel obdržel po scelování každý majitel pozemků průměrně 3 ks kromě záhumenků. Zanikly meze, takže v Radslavicích se meze rozorávaly již r. 1932, nikoliv při zakládání JZD. Podstatně se zvýšily výnosy scelených pozemků, což jistě bohatě pak nahradilo náklady na scelování, které každý majitel zaplatil. Nově se vytvořily polní cesty. Při scelování byl přerušen tok Libušky (dosud tekoucí do rybníku před grymovským mlýnem Hloží), která vyústila do odvodňovacího příkopu. Po scelování bylo mnoho zahrad prodlouženo k novým či starým polním cestám.

K 31.12.1925 bylo v obci při sčítání dobytka zjištěno: 340 ks krav (vč. chovných jalovic), 3 chovní býci, 137 telat do 1 roku, 110 ks koní (z toho 66 chovných klisen), 634 ks vepřového dobytka (z toho 103 plemenic a l plemenný kanec). V r. 1930 bylo rozdělení zemědělských usedlostí do velikostních skupin následující: 18 od 10 do 20 ha, 23 od 5 do 10 ha, 36 od 2 do 5 ha,11 od 0,5 do 1 ha, 13 od 0,1 do 0,5 ha.

Vedle zemědělských hospodářství byla v Radslavicích v této době řada živnostníků i několik podnikatelů. Nelze však zde provést jejich přesný přehled: jednak není k dispozici, jednak by byl příliš dlouhý. Povšimněme si některých.

Již na rozhraní minulého a našeho století působí stavební podnikatel Metoděj Sládeček. K němu pak přibývá Ignác Krutil. Za 1. republiky se dalším stavebním podnikatelem stává Alois Zaorálek (č.25), později Josef Hádal. V r. 1916 zřizuje ve svém spojeném gruntě č. 16 a 17 Jaroslav Dostálík výrobu praženého ječmene pro kávové konzervy určené vojsku, později sám tyto konzervy vyrábí a vojsku dodává. V r. 1924 zakládá zahradnictví, kde pěstuje zeleninu (hlavně ranou) i květiny. Koncem třicátých let se mu přestává dařit a svůj majetek v r. 1938 prodává v dražbě a odchází do Prahy. Zelinářství se věnoval též majitel usedlosti č. 48. 
V třicátých letech si zařizuje v č. 117 Antonín Vyňuchal výrobu betonářského zboží. Ještě před válkou po postavení č. 105 vzniká pekařství tehdy Augustina Haflanta. V r. 1928 si pekárnu pronajímá Rolnické pekařské družstvo. V r. 1935 si družstvo staví svou vlastní pekárnu (č.143) vedle mlékárny. Na č. 105 obnovuje svou činnost pekařskou její majitel Stanislav Haflant. Družstevní pekárna podléhá časem konkurenci okolních pekařů, pekárna je uzavřena a objekt pak v r. 1941 přebírá na skladovací prostory Hospodářské družstvo Přerov.

Za 1. republiky byly v obci dva hostince, dva obchody, k nimž přibyla r. 1927 trafika, 2 kováři, 2 stolaři. Řeznictví se ze dvou rozšířila na čtyři, dále zde působili 2 až 3 obuvníci, 2 až 3 krejčí, holič (na čas byli zde 2), živnosti si postupně pořídili až 3 obchodníci s uhlím aj.

Jak postupně od konce minulého století přibývají v okolí i místě závody (cukrovar a cihelna v Prosenicích, zdejší mlékárna a další uvedené podniky, závody v Přerově), přibývá v obci vrstva dělníků. Silná je zde skupina stavebních dělníků (především zedníci, pak tesaři ), kteří jsou zaměstnáváni nejen místními stavebními podnikateli, ale dojíždějí za prací do bližších i vzdálenějších míst.

V r. 1922 až 1923 postavila obec na části pozemku, náležejícímu k č. 1, tzv. učitelský dům č. 111 s byty pro učitele. Dům byl postaven jednoposchoďový s 8 byty (menšími i většími). Po přestěhování učitelů (kromě řídícího učitele) ze školy do nového domu bylo možno z uvolněných prostor zřídit potřebnou 3. třídu. Do č. 111 byl též přestěhován poštovní úřad z protějšího č. 99.

R. 1923 je odprodán obecní hostinec č. 84 a z utržených peněz hrazena část nákladů na zbudování učitelského domu. V témže roce je zřízena v uvolněném bytě obecního domu č. 103 kancelář obecního úřadu.

V r. 1923 přichází obecní zastupitelstvo s návrhem na vybudování obvodové měšťanské školy v Radslavicích pro Radslavice a okolí. Návrh projednává obecní rada s okolními obcemi, ale povětšinou nenachází podpory. Návrh ostře odmítnou v r. 1924 starostové Pavlovic a Želatovic, k nimž se připojil Tučín. Tím uskutečnění návrhu padá a ani později znovu obnovená jednání nepřinášejí úspěchu. Pro měšťanskou školu nabízela obec pozemek, 50 % hrazení nákladů stavby a byty v učitelském domě. Zbytek nákladů měly hradit okolní obce, což odmítaly.

V dosud volném bytě č. 111 zřizuje obec mateřskou školu, kterou r. 1928 slavnostně otevírá (o čemž ještě bude pojednáno).

Postupně v r. 1928, 1931, 1935 a 1936 je budována v obci obecní kanalizace tak, že pokrývá celou dosud zastavěnou plochu obce. Na kanalizační práce navazuje dláždění některých úseků silnic v obci. R. 1928 je vydlážděn úsek od Matyášova hostince po mostek u obecního domu č. 103, r. 1932 vydlážděna ulice u nového kostela, r. 1935 se dláždí ulice od křižovatky u kostela směrem k Prosenicím (dolní konec) a současně vydlážděny rygoly vedle nových domků u mlékárny a k Sušicím. R. 1936 vypřimuje silniční správa silnici mezi Radslavicemi a Sušicemi.

Jednou ze stavebních dominant obce je filiální kostel- chrám svatého Josefa. U počátku jeho výstavby byla velká touha občanů mít v Radslavicích chrám. To se splnilo v r. 1932. Stavba kostela byla svěřena staviteli ing. Matuškovi, započala 25.4.1932 a již v září byl dostavěn a vybaven nejnutnějším, takže dne 25. září 1932 mohl být vysvěcen.

R. 1936 je postaven na zahradě gruntu č. 48 domek pro kněze (č.144). V r.1938 zřizuje obec svým nákladem hřbitov na místě, které bylo k tomuto účelu ponecháno již při scelování. Prvý pohřeb zde byl v září 1938, k vysvěcení hřbitova došlo v r. 1941.

Též v r. 1938 je zbourána kaple sv. Floriána.

V r. 1927 byla přes Radslavice zavedena autobusová doprava Josefa Caletky z Pavlovic, který dosud zajišťoval dopravu poštovních zásilek i osob dostavníkem s koňským potahem, a to z Pavlovic do Přerova a zpět. Autobus jezdil čtyřikrát do Přerova a zpět.

Na jaře r. 1929, po tuhé zimě, hrozilo poškození dřevěného mostu přes Bečvu ledovými krami. Proto byl vojskem odstraněn a na jeho místo postaven provizorní. R. 1930 zde firma Beneš z Přerova postavila krásný železobetonový most, který byl zničen Němci při jejich ústupu v květnu 1945.

V průběhu dvaceti let (1918-1938) bylo v Radslavicích postaveno 36 nových domů (č.ll0 až 145). 5 z nich vzniklo oddělením od dosavadních domů (buď jen nezastavěné zahrady, nebo i části budovy), ostatní na dosud nezastavěné ploše. Pokračovalo se v zástavbě po obou stranách silnic k Sušicím, prvé domky se postavily po levé straně silnice k Přerovu (za usedlostí č. 48) a v prodloužení Trávníku a postavena byla téměř celá ulice U Mlékárny. Čtyři domky byly postaveny na někdejším bažinatém místě vedle č. 107.

Velmi pestrý a bohatý byl kulturní život obce ve dvacetiletí prvé republiky, který po stagnaci za války ožil záhy po r. 1918.

V r. 1920 je zřízena obecní knihovna. Její základ byl utvořen darovanými knihami z knihovny místního odboru Národní jednoty a tehdy již zaniklé Hospodářské besídky. Prvým knihovníkem byl nový poštmistr Jan Gaďourek (který mimo jiné velmi pozvedl zdejší ochotnictví), po jeho odchodu v r. 1924 ji přebírá Josef Harna (č.37). Ten spravoval knihovnu celých padesát let až do r. 1974, kdy se knihovníkem stává jeho syn Stanislav.

Divadelní představení zprvu uvádí ochotníci Sokola a divadelního spolku (vytvořeného J. Gaďourkem), později ochotníci Dělnické tělovýchovné jednoty, v třicátých letech též oba mládežnické spolky (Katolická omladina, Republikánský dorost) a Hasičský sbor. Divadlo sehrají občas též žáci školy. Stává se pak pravidlem, že každoročně místní ochotníci sehrají 5 až 10 divadelních představení. Občas některý ze spolků uspořádá kabaret, mikulášský večírek (obvykle s jednoaktovkami) apod.

Vžily se i různé koncerty a pěvecká vystoupení (např. pavlovská smyčcová hudba, smíšený sbor Sokola, pěvecký sbor Tyrš z Přerova). Celkem pravidelně jsou konány přednášky na nejrůznější témata (namátkově: se zemědělskou tematikou, zdravotnictví, s náboženskou tematikou, o významných osobnostech). Každý ze spolků pořádá každoročně zábavy.

Součástí kulturně společenského dění Radslavic se staly různé oslavy a slavnosti: pravidelně se vzpomínalo každoročně výročí vzniku republiky (28. října), narozenin prezidenta Masaryka (7.března), občas k Husovu výročí, v třicátých letech se k tomu přidaly školní oslavy Svátku matek. Oslavovala se kulatá výročí vzniku místních spolků (hasiči, Sokol).

Vzpomeňme zde tří nejvýznamnějších slavností či oslav této doby.

Prvé bylo slavnostní odhalení pomníku padlých se sochou prezidenta T.G. Masaryka v r. 1922. Pomník byl postaven z podnětu místních legionářů naproti škole na místě dosud bažinatém a nevzhledném. Tak přeplněnou náves jako tehdy Radslavice ještě nezažily. Byli zde nejen domácí, ale cizí ze širokého okolí, okolní hasičské sbory i zástupci Legionářské obce.

Druhá taková slavnost byla při příležitosti 10. výročí vzniku republiky v r. 1928. Tehdy byla slavnostně otevřena mateřská škola Slaměníkova a na rodném domku Františka Slaměníka odhalena pamětní deska.

Třetí rozsáhlou slavností pak bylo r. 1932 svěcení nového kostela sv. Josefa.

  

Okupace a osvobození (1939-1945)

Přišel rok 1938 a s ním Mnichov, následovně r. 1939 a s ním okupace zbytku Československa. Život obce a jejich obyvatel se radikálně pozměnil.

Ještě v r. 1938 se mění politický systém stran, kdy na místo dosavadních vznikají jen dvě nové. Tím v obci zanikly místní organizace dosavadních tří politických stran a obě mládežnické organizace (Katolická omladina, Republikánský dorost). Za okupace v r. 1941 je zastavena činnost Sokola a DTJ, nově vzniká Sportovní klub (se zaměřením na fotbal). O kulturní činnost pak vedle Hasičského sboru pečuje Místní osvětová komise (při obecním zastupitelstvu), k níž od r. 1943 přistupuje dramatický odbor této komise.

A tak se rozvíjí ochotnické divadlo. Hudební podniky měl v rukou řídící učitel Stanislav Taufer se svou pavlovskou kapelou. Kromě příležitostných koncertů byly provedeny zdařilé oslavy Dvořákovy v r. 1941 a Smetanovy v r. 1944. Pořádány byly taneční zábavy, i když ty jsou pak zakázány.

Ke změně v obecním zastupitelstvu dochází v r. 1942, kdy pro nemoc se vzdává funkce starosta, další členové pro věk. Nové členy jmenoval okresní úřad (volby v době okupace nebyly povoleny), naštěstí většinou z řad nezvolených kandidátů z voleb 1931.

Obraz obce se jinak příliš nelišil od jiných obcí. Dvojjazyčné označení veřejných budov i živnostenských podniků, dvojjazyčné úřední vyhlášky, vázané hospodářství, lístky na potraviny, textilie, obuv a jiné potřeby, povinné dodávky, různé úřední kontroly, na druhé straně obchod na černo za závratné ceny a nakonec všeobecný nedostatek.

Je třeba zdůraznit pospolitost občanů Radslavic v této těžké době. Nebylo v obci udavačů, ani spolupracovníků s Němci, nevznikly zde žádné kolaborantské spolky. Občané se snažili navzájem pomáhat, mlela se bez povolení mouka, zabíjela se načerno prasata apod. K této celkové situaci přispíval i tehdejší starosta Josef Huňka, který se snažil chránit své občany před nepříznivými vlivy okupační správy.

I tak však došlo v Radslavicích k zatčení gestapem. Za rozsáhlou podporu rodin vězněných či popravených Čechů odváží v r. 1943 ředitele zdejší mlékárny Vojtěcha Hošťálka a v souvislosti s ním pak vzápětí Bedřicha Zajíce, kteří pak zbytek okupace strávili v koncentračních táborech, odkud se pak po osvobození v květnu 1945 šťastně vrátili. V koncentračním táboře Osvětim zemřel 2.2.1943 zdejší rodák a dlouhodobý veřejný činitel Jaroslav Dostalík, který ale v době okupace již žil v Praze.

Na nucených pracích v Německu bylo nasazeno z Radslavic 53 osob. Z nich jeden, Vladimír Dvořák, se nevrátil, zahynul 6.12.1944 při bombardování místa, kde byl nasazen.

V r. 1941 se obvod zdejší mlékárny zvětšil o obvod zrušené mlékárny Malé Prosenice a části obvodu zrušené mlékárny Beňov. Celkem do radslavské mlékárny dodávali zemědělci ze 35 obcí.

  V letech 1939 až 1945 je v obci postaveno 5 domů, č. 146 až 150. Při vydláždění nákladiště a příjezdu k mlékárně je též vydlážděna celá ulice za mlékárnou.

S velkými obavami byl občany očekáván příchod fronty. Proto vykopávají úkryty, uschovávají do skrýší potraviny. Naštěstí k boji v naší obci nedojde. Poslední němečtí vojáci odchází na prosenskou stranu Bečvy 7.5. večer a k ránu 8.5. pak vyhazují most. První vojáci Rudé armády se objevují v obci ráno 8.5., nadšeně tehdy vítáni radslavskými občany. K přestřelce pak dochází mezi rudoarmejci, usazenými na naší straně Bečvy, a Němci, usazenými u Prosenic. Přitom přišel o život jeden z rudoarmejců u mlýna Hloží. Pochován byl na místním hřbitově a u jeho hrobu se každoročně koná pietní akt na počest výročí osvobození od fašismu.

Silně poškozený most byl během dopoledne 8.5. natolik opraven, že vojska mohla přes něj přejet. Ještě r. 1945 byl nahrazen provizorním dřevěným mostem, postaveným vedle něj. Ten však musel sloužit až do r. 1955, kdy byl postaven nynější most.

 

Přechodné období po osvobození (1945-1948)

 

Krátce před osvobozením, 1.5.1945, je v Radslavicích ustaven revoluční Místní národní výbor v čele s dosavadním starostou Josefem Huňkou. Byl sestaven vzájemnou dohodu z řad občanů bez ohledu na politickou příslušnost. Na naléhání zástupců komunistů po osvobození bylo původní složení 10.5. pozměněno tak, aby MNV měl jimi požadovaný počet členů KSČ. MNV měl 15 členů, z nich bylo voleno 5 členů rady MNV.

Záhy po osvobození vznikly v obci místní organizace všech čtyř povolených politických stran: Čs. strany sociálně demokratické, Čs. strany lidové, Čs. strany národně socialistické a Komunistické strany Československa. Rozvrstvení přívrženců těchto stran v obci asi nejlépe ukážou výsledky voleb v květnu 1946 do Národního shromáždění: nejvíce hlasů dostali sociální demokraté - 30,7 %, následovně Čs. strana lidová 27,5 %, Čs. strana národně socialistická 24,9 % a nejméně dostali komunisté - 16,5 %. Podle výsledku těchto voleb se pak upravuje složení obecního zastupitelstva: z jeho 15 členů je 5 členů sociální demokratcie, po 4 členech lidové a národně socialistické strany a 2 členové KSČ. Předsedou MNV i nadále zůstal Josef Huňka jako předseda nejsilnější strany v obci, ale i člověk, který se dosud ve vedení obce osvědčil.

Kromě organizací politických stran vznikají po osvobození místní organizace celostátních zájmových organizací. Vytváří se silná skupina Svazu české mládeže. Vedle ní pracují mladí
v místní organizaci Junáka. Zemědělci se sdružují v místní organizaci Jednotného svazu českých zemědělců. Ta především rolníkům pomáhá zajišťovat po válce málo dostupné zemědělské potřeby. Zájem je o členství v odbočce Svazu přátel SSSR (později přeměněná na SČSP - Svaz československo sovětského přátelství), která se ustavuje v říjnu 1945 a má 30 zakládajících členů. Odbočka, kromě přednášek s tematikou Sovětského svazu, pořádá občasná filmová představení, kterážto činnost nakonec vede k vytvoření místního kina. Divadelní ochotníci v r. 1945 zakládají samostatný divadelní spolek Radslav. Každoročně nacvičují 1 až 2 představení. V červnu 1945 se schází zástupci Sokola i DTJ a rozhodují se vytvořit v obci jednotnou sportovní organizaci, které časem zůstal název TJ Sokol. Aktivní činnost i nadále vykazuje Sbor dobrovolných hasičů.

  Všechny tyto organizace a spolky se svým způsobem podílejí na kulturním životě obce. Jsou to kromě divadel zábavné večery, přednášky či besedy, filmová představení a samozřejmě taneční zábavy či plesy. Pravidelně se konají oslavy výročí vzniku republiky (28.10.), osvobození (9.5.) i narození obou prvých prezidentů (T.G.Masaryka, Dr. E. Beneše). Na tomto místě je třeba se zmínit o největší a nejzdařilejší oslavě, jaká se kdy v Radslavicích konala: byly to oslavy 100. výročí narození Fr. Slaměníka ve dnech 15. a 16. září 1945. Tehdy bezpochyby radost ze svobody, elán a chuť po letech nesvobody něco dělat vyústily v důkladnou přípravu a pak provedení nejvelkolepějších oslav v naší obci.

V r. 1947 byla provedena regulace místního potoka, spočívající ve vydláždění dna potoka a položení betonových ploten na břehy, popř. vypřímení toku, pokud se tak již nestalo při
předchozích úpravách. Práce řídila stavební firma Dlouhý z Přerova a mnohé práce byly provedeny místními občany placenými brigádami. Při regulaci bylo zrušeno plavisko poblíž č. 101.

V letech 1947 - 1948 dochází k vydláždění silnice z Radslavic k Malým Prosenicím (provedeno firmou Jašek z Přerova nákladem Okresní silniční správy). R. 1948 je zaveden v obci místní rozhlas (instalováno 13 tlampačů). Tím dosloužil obecní bubeník.

V mezidobí let 1945 - 1948 byly v obci postaveny dva domy (č.151, 152), oba na Trávníku.

Po osvobození v letech 1945 až 1947 je zaznamenán značný odliv obyvatel z Radslavic do pohraničí (vesměs na severní Moravu), které po odsunu Němců bylo osídlováno českým obyvatelstvem z vnitrozemí. V r. 1945 se do pohraničí odstěhovalo 98 osob (22 rodin, 4 jednotlivci), r. 1996 63 osob (14 rodin, 10 jednotlivců) a r. 1947 19 osob (3 rodiny, 7 jednotlivců), celkem 180 obyvatel. Jestliže před osvobozením v r. 1945 žilo v obci 910 obyvatel, po r. 1947 se jejich počet ustaluje na úrovni kolem 750.