Obec Radslavice
Olomoucký kraj
počet obyvatel
1128
nadmořská výška
223 metrů
Napište nám Sledujte nás na facebooku Fotogalerie

Změna velikosti písma

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Naše obec > Historie a osobnosti > Osobnosti obce- ocenění v roce 1997

Osobnosti obce - ocenění v roce 1997

Prof. Phdr. Alois Knop CSc., Alois Caletka, Vojtěch Hošťálek

Prof.  PhDr.  Alois  Knop  CSc.

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1997

bohemista, univerzitní pedagog, překladatel a tlumočník
Narodil se 31.5.1917 v Radslavicích v č.p. 36, pochází z početné rolnické rodiny. Po absolvování Reálného gymnázia  v Přerově r. 1937 studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (obor čeština, němčina) a současně na soukromé dvouleté Pedagogické akademii v Brně (učitelství na národní škole).  Než nacisté v listopadu 1939 uzavřeli vysoké školy, dokončil studia na akademii a na univerzitě vykonal 1. státní zkoušku z oboru čeština – němčina, čímž se stal odborným učitelem. Během okupace učil na sedmi školách (od obecné až po gymnázium) na Litovelsku a Přerovsku. Přitom se stále vzdělával, což mu umožnilo po znovuotevření vysokých škol v r.1945 dokončit vysokoškolské studium  na brněnské univerzitě a získat plnou kvalifikaci středoškolského profesora. V letech 1946 až 1953 učil na středních školách na Ostravsku (z toho 4 roky jako ředitel). Profesor Knop je jedním ze spoluzakladatelů  vysokého pedagogického školství na Ostravsku (Vyšší pedagogické školy v Opavě a její pokračovatelky Pedagogické fakulty v Ostravě).  Na těchto školách působil nejprve jako odborný asistent, od r. 1962 jako docent a kandidát věd. V září 1964 byl pověřen vedením katedry českého jazyka a literatury. K 1.10.1971 musel školu opustit, protože v r. 1968 podepsal článek „ 2000 slov „ a odmítl  odvolat. Působil pak na jazykové škole v Ostravě, kde se snažil uplatňovat své pestré učitelské zkušenosti a dávat příklad mladším kolegům. V r. 1978 odchází poprvé do důchodu, ale  aktivním zůstal i nadále  jako překladatel a tlumočník (z němčiny a ruštiny). V r. 1990 je zpět povolán na Pedagogickou fakultu, jmenován profesorem bohemistiky a  byla mu svěřena katedra jazyka českého. Po dvou letech odchází definitivně do důchodu.
Kromě učitelské a pedagogické práce  se stal profesor Knop  známým i svými vědeckými a odbornými pracemi. Zabýval se výzkumem češtiny ve Slezsku v 16. století, dějinami českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku, vypracoval didaktický model jazykové školy, napsal „Krátký přehled mluvnice českého jazyka„ pro obyvatele polské národnosti i pro polské občany na Těšínsku. Celkem mu vyšlo 5 knižních publikací, ve sbornících a časopisech uveřejnil na 30 odborných článků, studií a referátů a k tomu se řadí 42 různých zpráv, recenzí, jazykových úprav a překladů.

Profesor Alois Knop zemřel 6.2.2001 v Ostravě. Čest jeho památce!

Alois Caletka

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1997

 typograf, novinář, textař a učitel polygrafické mládeže
Narodil se v Radslavicích 19.6.1916 v č.p. 105 v rodině zedníka. Po vychození základních škol v Radslavicích a v Přerově se vyučil ručním a strojním sazečem v Bartošově tiskárně v Přerově, kde pak pracoval 16 let.  V r. 1949 přešel do tiskárny v národní správě  „Kramář a Procházka" v Olomouci. Tiskárna byla brzy začleněna do Moravskoslezských  tiskáren Olomouc a ty postupně reorganizacemi přeměněny na Středomoravské tiskárny a Moravské tiskařské závody. V těchto závodech  Alois Caletka  pracoval jako strojní sazeč, korektor a střediskář sazárny, od r. 1953 školský referent, v r. 1958 přešel do funkce vedoucího výchovy, kde setrval až k odchodu do důchodu v r. 1976 .
Jednoročním studiem pro školské pracovníky  (1959-60) získal teoretické pedagogické vzdělání, které si doplňoval dalšími kurzy. Žurnalistické znalosti si prohloubil při zaměstnání dvouletou novinářskou školou a dalšími novinářským kurzy.
Alois Caletka se stal zakladatelem polygrafického školství Severomoravského kraje. Byl hlavním organizátorem vyučování  polygrafických oborů i přednášejícím učitelem mladé polygrafické generace. Své žáky vedl nejen k osvojení si odborných zásad práce, ale též k chápání výtvarných
a básnických děl , ke kulturnímu rozhledu i ke tříbení vkusu.
Svou pílí, svědomitostí, řemeslným umem, ale i svými uměleckými vlohami se dopracoval k ideálu dokonalosti sazby - k mistrovské typografii. Navazuje přátelství s mnoha výtvarníky, básníky či hudebníky. Ze spolupráce s řadou umělců (mezi nimiž byli např. Karel Svolinský, Jaroslav Seifert, František Branislav, Jan Noha, František Nechvátal, O.F.Babler) se zrodila dlouhá řada poutavých tisků s jemností a vkusem, z nichž mnohé lze označit za bibliofilie. Ostatně sám byl dlouhá léta aktivním členem odbočky Spolku českých bibliofilů v Olomouci.
K životním láskám Aloise Caletky patří novinářská činnost. Prvé jeho články, čerpající látku z rodných Radslavic, vyšly již v třicátých letech. Od. r. 1950 redigoval postupně 3 podnikové časopisy tiskařských závodů, v nichž byl stálým přispívatelem. Byl též dopisovatelem časopisu Typografia a členem jeho redakční rady. Jeho typografická tvorba se plodně prostupuje s činností literární. Je autorem dvou sborníků o Radslavicích (Chaloupky naše buďte požehnány z r. 1945 a 70 let Sokola Radslavice z  r. 1983, společně s bratrem Josefem) a dalších sborníků z oboru jeho profese. Je autorem přes 40 zhudebněných textů, z nichž nejznámější je píseň „ V Lipníku na rynku“. Řada těchto písní vyšla na gramodeskách. Na zaslouženém odpočinku žil v Třebíči. Urna s jeho ostatky  byla na jeho přání uložena v rodinném hrobě v Radslavicích

Zemřel 11.6.1997.  Čest jeho památce!

Vojtěch   Hošťálek

Medaile Františka Slaměníka udělena 1997

Narodil se v rolnické rodině 19.2.1898 v Radslavicích, pochází z 10 dětí.  Po dovršení 18–ti  let narukoval do války  a po výcviku byl poslán na  italskou frontu, kde byl zraněn  do levé nohy, která mu byla ve Vídni amputována.
Po absolvování Mlékařské školy v Kroměříži  v lednu 1920  nastupuje do radslavické mlékárny . Zde je nejprve ustaven  účetním, později správcem mlékárny. Funkce správce tehdy v podstatě znamenala  funkci výkonného ředitele, který řídil a organizoval  bezprostředně celou  výrobu mlékárny.   Titul ředitele mlékárny  v té době příslušel  volenému představiteli představenstva z řad družstevníků. Později, koncem 30 let, kdy se zvětšil obvod působnosti mlékárny  se titul správce přeměnil v ředitele mlékárny.
V době okupace  za podporu  partyzánů na Ostravsku a Hostýnsku  byl  vězněn v koncentračním táboře  po dobu 3 let a 5 měsíců  odkud se vrátil s podlomeným zdravím.
V polovině května 1950  dochází k jeho odvolání z funkce ředitele  mlékárny  v souvislosti se znárodněním  mlékárenského družstva  a tím i mlékárny.  Že byl oblíbeným ředitelem,  svědčí  jistě upřímně myšlené poděkování  za jeho působení  v roli ředitele při jeho odchodu .
Brzy  po nástupu do zaměstnání v mlékárně  v Radslavicích se zapojuje do činnosti  TJ Sokol  Radslavice – Sušice. Již počátkem r. 1922 je zvolen členem jejího výboru  a jím zůstává nepřetržitě  až do rozpuštění Sokola Němci v r. 1941. Jelikož  jeho zranění z války mu nedovoluje  působit jako cvičitel, věnuje se organizační práci v jednotě. Zastával zde různé funkce, mimo jiné i pokladníka. V r. 1934 je zvolen starostou TJ Sokol  a zůstává jím  až do jeho rozpuštění v r. 1941.  V čele Sokola  zůstává i po obnově jeho činnosti v r. 1945. Na funkce starosty  rezignuje  25.5.1950, po odvolání z funkce  ředitele mlékárny  a zanechává tím i veřejné činnosti v obci. Výjimku tvoří  jeho účast na štitkové akci v r. 1952  jako expert, za což mu poděkoval dopisem  předseda ONV (Okresního národního výboru).
Po nuceném  odchodu z mlékárny  pracoval jako dělník a později jako účetní v n.p. Juta Přerov. Po odchodu do důchodu žil v Radslavicích až do své smrti.

Zemřel 11.2.1962 v Přerově. Čest jeho památce!