Obec Radslavice
Olomoucký kraj
počet obyvatel
1128
nadmořská výška
223 metrů
Napište nám Sledujte nás na facebooku Fotogalerie

Změna velikosti písma

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Naše obec > Historie a osobnosti > Osobnosti obce- ocenění Medailí Fr. Slaměníka 1997- 2009

Osobnosti obce- ocenění Medailí Fr. Slaměníka 1997- 2009

 

Eduard H r b á č e k

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2008

 Eduard Hrbáček se narodil 8. srpna 1933 v Želatovicích v domě č.p. 22 Anežce roz. Lajtochové a Eduardu Hrbáčkovi. Otec byl státním zaměstnancem, pracoval u vlakové pošty na trase Přerov-Brno, matka pracovala v zemědělském družstvu.
 
Základní vzdělání získal v obecné škole v Želatovicích a Měšťanské škole v Přerově. Poté nastoupil v roce 1948 na Učiliště poštovní správy v Brně. Po vyučení elektromechanikem nastoupil u Správy dálkových kabelů na pracovišti v Šumperku. Vojenskou základní službu absolvoval v Pardubicích, i zde pracoval v oboru jako spojař. Po jejím skončení se vrátil do firmy SDK a působil na různých místech Moravy. V letech 1957 – 1967 byl zaměstnán v Přerovských strojírnách a z nich se opět vrátil do Správy dálkových kabelů, kde setrval až do důchodu v roce 1997. Při zaměstnání vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Přerově, obor slaboproudá technika. 
V roce 1957 se oženil se Zdeňkou Adamovou a přistěhoval se do Radslavic do darovaného rodinného domku č.p. 162. Z manželství se narodily tři děti: dcera Radka a synové Pavel a Zdeněk.
  V mládí působil jako žák v DTJ v Želatovicích, byl členem Foglarova čtenářského klubu. V Radslavicích se stal členem TJ Sokol, v letech 1974 -1986 vykonával funkci předsedy této organizace. Zejména počátek jeho působení je spojen s rozsáhlou výstavbou tělovýchovných zařízení v obci - koupaliště a šaten fotbalového oddílu. Po předání funkce předsedy další dlouhá léta vykonával funkci předsedy kontrolní komise.
   Od roku 1972 je členem hasičského sboru. Ihned se aktivně zapojil do výstavby Hasičské zbrojnice a následně převzal vedení kolektivu mladých hasičů s nímž v roce 1977 postoupil do krajského kola hry Plamen. Pro hasičské soutěže sestavil měřící časomíru.
  Od sedmdesátých let až do konce roku 1990 byl poslancem MNV Radslavice. Většinou pracoval v komisi pro mládež a tělovýchovu, v letech 1986 – 1990 pak působil jako předseda komise pro obchod a služby.
 K jeho zálibám kromě rodiny a zahrádky patří jízda na kole. Celý svůj produktivní život na něm jezdil celoročně do práce a i dnes na něm vyráží na výlety do okolí.

Josef  H r d l i č k a

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2008

Pan Josef Hrdlička se narodil 6. března 1935 jako syn malozemědělce v Radslavicích v domě č.p. 32, ze kterého pocházel známý radslavický rodák František Slaměník. Základní vzdělání získal v obecné škole v Radslavicích a Měšťanské škole v Přerově.

   Po skončení školní docházky roku 1950 se vyučil soustružníkem v podniku Meopta Přerov, a mimo období základní vojenské služby tam pracoval až do roku 1966. Poté přešel do Výrobního družstva kameníků Olomouc, provozovna Přerov. Zde pracoval jako údržbář, řidič a kamenický pomocník až do odchodu do důchodu v roce 1995.

   Roku 1962 se oženil s Janou Študentovou. Po šesti letech ovdověl a sám se staral o své dva syny  - Josefa a Jiřího až do jejich dospělosti.

   Od svých mladých let je členem hasičského sboru, kde působil jako strojník, člen zásahové jednotky, a v letech 1979 -1993 zastával funkci předsedy základní organizace svazu požární ochrany. Členem hasičského sboru je do dnešních dnů, zúčastňuje se všech sportovních a kulturních akcí.

   Pan Josef Hrdlička je také dlouholetým členem TJ Sokol Radslavice. V mládí hrával aktivně fotbal a byl také členem známého místního divadelního souboru. V němž působil jako herec a také jako osvětlovač jeviště KD v Radslavicích. Tuto službu, ovšem již pro externí soubory či školní vystoupení dělá dodnes.

Dlouhá léta jeho života jsou spojena s Radslavským kinem. V něm zprvu působil jako promítač a opravář, a od roku 1962 až do ukončení promítání v roce 1990 jako vedoucí kina.

Svou angažovanost projevil i při provozu místního koupaliště. Od jeho uvedení do provozu v roce 1978 až do současné doby vykonává již po 30 let funkci strojníka technologie.

    K jeho dalším zálibám patří sport, zahrada a chov drobného hospodářského zvířectva.

 

 

Vladimír Š i n d l e r

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2008

 Narodil se 4.října 1945 v Radslavicích. Povinnou školní docházku absolvoval v radslavské základní škole, vyšší stupeň pak v Přerově. Následovalo studium na Střední průmyslové škole v Lipníku n/B, obor Pozemní stavitelství, které ukončil maturitní zkouškou v roce 1963. Po absolvování 2 leté základní vojenské služby v Praze, nastoupil v roce 1965 do tehdejšího OSP Přerov do funkce stavbyvedoucího, ve které i po privatizaci v roce 1992 a změně názvu na Přerovskou stavební společnost, pracuje doposud, což je 43 let.

   V roce 1968 se oženil s Marií Mackovou s níž má 2 dcery, Ivanu a Martinu. V roce 1984 se společně přestěhovali do Přerova. Vztah k Radslavicím však byl zachován aktivním zapojením se do sportovní činnosti v rámci TJ, především ve fotbalovém oddílu.

   Jmenovaný se rovněž velmi aktivně zapojoval do veřejné práce v obci, kdy po tři volební období pracoval ve stavební komisi při MNV. V té době byly v obci realizovány velké stavební akce, jako např. obecní vodovod, výstavba koupaliště, Domu hasičů, prodejny Jednota a šaten v areálu TJ Sokol.

   Pan Vladimír Šindler působil jako aktivní hráč kopané v Radslavicích ve všech věkových kategoriích a od 17-ti let již pravidelně nastupoval za družstva dospělých. Jeho chování na hřišti i mimo něj bylo vždy vzorné a byl příkladem pro mnoho radslavských fotbalistů.

Velmi brzy, ještě jako aktivní hráč, se zapojil rovněž do práce ve výboru fotbalového oddílu, kde vykonával funkci organizačního pracovníka a později místopředsedy oddílu. V roce 1993, po odchodu z funkce dlouholetého předsedy oddílu Vladislava Vičíka ze zdravotních důvodů, se stal předsedou oddílu a tuto časově náročnou práci vykonává dodnes. Za jeho působení ve funkci předsedy oddílu a místopředsedy TJ Sokol, byla provedena finančně nákladná rekonstrukce travnaté plochy a zvětšeny rozměry hřiště, vybudováno travnaté tréninkové hřiště s oplocením a opraveny staré šatny v areálu.

 

Stanislav   J e m e l í k          Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2003

       Narodil se 9.ledna 1934 v Radslavicích Františku a Marii Jemelíkovým. Jeho otec byl zedníkem, k domu příslušelo malé hospodářství. Základní vzdělání nabyl v Obecné škole v Radslavicích a Měšťanské škole v Přerově. Dva roky navštěvoval stavební pokračovací školu v Kojetíně, současně se u firmy Josef Hádal, Radslavice, vyučil zedníkem. U něj také do likvidace jeho živnosti následně pracoval. V roce 1954 nastoupil 30-ti měsíční vojenskou základní službu. Po absolvování poddůstojnické školy v Komárně pracoval na různých vojenských stavbách. V roce 1956 byl vyhodnocen jako nejlepší pracovník MNO. Po ukončení voj služby nastoupil do Pozemních staveb v Přerově. Odtud v roce 1963 ze zdravotních důvodů odešel na stavební údržbu do Přerovských strojíren, kde pracoval ve  funkci mistra až do svého odchodu do důchodu v roce 1992.
  V roce 1957 se oženil s Marií Petříkovou s níž společně vychovali tři děti, dcery Janu a Marii a syna Stanislava.
  Již v mládí se aktivně zapojil do spolkové činnosti v obci. Členem TJ Sokol byl od roku 1947 do roku 1980. V rámci TJ se aktivně účastnil tehdejších základních cvičení, byl členem výpravy TJ na 11.všesokolský slet v roce 1948. Několik let také hrál kopanou. Pracovně se podílel na výstavbě Sokolovny a následné přístavbě kinosálu.
  Jeho produktivní život je významně spjat s nejstarším spolkem v obci – Sborem dobrovolných hasičů. Jeho členem je od roku 1952 dodnes. V roce 1965 byl postaven do čela nově zvoleného výboru s úkolem vyvést jej z tehdejší stagnace. Tento krok prosazený Aloisem Hrabalem se v krátké době ukázal velmi zdařilým. Činnost tehdejšího ČSPO se rozšířila jak oblasti kultury, tak zejména při pořízení nové výstroje  a výzbroje. Na počátku 70.let se stal jedním z hlavních organizátorů výstavby nové požární zbrojnice. Vykonával zde funkci stavbyvedoucího, mistra i zedníka, což se následně projevilo na jeho zdravotním stavu. V roce 1978 z funkce předsedy sboru na protest proti snahám o politické zasahování odstoupil, přestože sám byl v letech 1974-1989 členem KSČ.  V roce 1978  byl zvolen předsedou kontrolní komise hasičského sboru a v této funkci aktivně pracoval do roku 1993. V 60 a 70-tých letech pracoval i ve vyšších orgánech hasičské organizace – okrsku a OV SPO, jehož členem byl v letech 1969-1984.
  Do veřejného života se zapojil také na obecní úrovni. Od roku 1971 byl členem rady MNV a předsedou komise pro výstavbu. V letech 1976-1981 byl poslancem ONV v Přerově. I dnes se zajímá o veřejné dění v obci.

Miroslav C a l e t k a Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2003

  Narodil se 14.listopadu 1944 v Radslavicích na čísle 82 Anně roz.Štěpánové z Malých Prosenic a Václavu Caletkovým. Jeho otec byl zedníkem a pocházel z devíti sourozenců. 
 Osmiletou základní školu absolvoval v Radslavicích a v Přerově. V roce 1958 nastoupil na odborné učiliště Přerovských strojíren, kde se ve tříletém učebním oboru vyučil strojním zámečníkem. U této firmy následně nastoupil do zaměstnání a pracoval zde až do roku 1996, nejprve jako montážník strojních zařízení, později jako zámečník a nakonec jako strojník a řidič stavební údržby. V roce 1996 nastoupil jako provozní pracovník Obce Radslavice, kde pracuje dodnes.
 V letech 1963-1965 absolvoval základní vojenskou službu v západočeských Klatovech, kterou ukončil v hodnosti rotný.
 V červnu roku 1967 se oženil  s Jaroslavou, roz.Bernardovou ze Sobíšek. Ve dvaatřicetiletém manželství spolu vychovali 4 dcery. Tři jsou již vdané a mají své rodiny, jedna je zatím svobodná. Manželka byla od roku 1992 v invalidním důchodu a po sedmiletém boji dne 7.7.1999 podlehla zákeřné chorobě.
 Jeho druhou životní láskou se stal hasičský sbor. Již jako malý kluk doprovázel svého otce, v té době velitele a později předsedu hasičského sboru v Radslavicích do zbrojnice a pronikal do všech tajů této činnosti. Oficiálně se členem ČSPO stal v roce 1961 a začínal jako člen a velitel tehdy úspěšného dorosteneckého družstva. Po návratu ze ZVS byl na výroční schůzi dne 26.prosince 1965 v Pohostinství u Záděrů zvolen velitelem nově sestaveného výboru sboru, jehož hlavním úkolem bylo vyvedení sboru z tehdejší stagnace. Této funkci se i díky pochopení své manželky plně věnoval celých 34 let. Za svou hasičskou činnost byl oceněn mnoha vyznamenáními a v roce 1999 byl jmenován čestným velitelem SDH Radslavice. V rámci hasičské organizace působil i ve vyšších orgánech, zejména okrsku. V letech 1980 – 1995 byl předsedou místního výboru SPO respektive starostou okrsku Radslavice. Jedno volební období byl také členem výkonného výboru OSH ČMS Přerov.
 Aktivně se zapojil do činnosti i v dalších spolcích v obci, zejména v TJ při výstavbě šaten s tribunou a při provozu místního koupaliště. Zde působil od jeho otevření v roce 1977 až do roku 1999 jako jeden z provozních strojníků. Od mládí vypomáhal svému otci, který od počátku šedesátých let vykonával funkci hrobníka, kterou po něm později převzal a vykonává dodnes.
  Aktivně se zapojil i do veřejného života. Byl poslancem MNV a v letech 1990 – 1994 členem obecního zastupitelstva. Po roce 1999 se stáhl do ústraní a žije klidný a nenápadný život.

Stanislav L u k á š

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2002

  Narodil 28.11.1948 v Radslavicích a po odmaturování na SPŠ v Přerově, obor elektrotechnika, nas­toupil v roce 1967 zaměstnání v Přerovských strojírnách. Po ukončení vojenské základní služby byl přijat do Výzkumného ústavu Přerovských strojíren na funkci zkušebního technika stro­jů a zařízení na výrobu stavebních hmot. V současné době pracuje ve funkci vedoucího oddělení měření, laboratoře a zkušebna maltovin v PSP Engineering a.s. Přerov.
Pan Stanislav Lukáš se již v roce 1957 zapojil do sportovní činnosti v obci a to nejprve ve fotbalovém oddíle TJ, kde aktivně působil jako hráč žákovského, dorosteneckého i družstva dospělých a to až do roku 1974.
  Dalším sportem, který aktivně provozuje od roku 1964 do součas­nosti, je sportovní střelba. Jeho zálibou byla nejprve střelba ze vzduchové a malorážné pušky, později také z pistole. K největším sportovním úspěchům patří vítězství v Poháru Radsla­vic ve střelbě ze standartní malorážky v roce 1972 a účast na krajských přeborech. Od roku 1971 byl předsedou Svazarmu v Radslavicích a od roku 1990 pak předsedou nástupnické organizace - Sportovně střeleckého klubu. V letech 1975 až 1990 byl také předsedou Rady střelectví okresu Přerov. Měl významný podíl na výstavbě kryté střelnice, která byla brigádnicky postavena v letech 1976 až 1979. Na střelnici se ko­nala a koná velká část střeleckých soutěží okresu, převážně za pořadatelského zajištění domácími střelci. Pan Stanislav Lukáš je rozhodčím II.třídy a trenérem III.třídy střelectví.
Od roku 1976 se rovněž aktivně účastní veřejné správy obce a to jako poslanec a předseda branné komise, od roku 1990 jako člen zastupitelstva obce a předseda sociální komise. V letech 1990 až 1998 zastával funkci zástupce starosty obce.
 Je aktivním členem farního společenství kostela sv.Josefa v Radslavicích.

Josef  H a r n a

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2002

 Narodil se 23.8.1895 v Radslavicích v č.p.37 v rodině rolníka. Obecnou školu navštěvoval ve své rodné obci. V roce 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády a strávil 4 roky na frontách 1. světové války, kde utrpěl i vážná zranění. Ve snaze doplnit si odborné znalosti z oblasti zemědělské výroby, navštěvoval dvouletou pokračovací hospodářskou školu v Přerově.
   Po 1.světové válce přebírá po svém otci hos­podářství, které se mu dařilo pozvolna rozšiřovat a po 2.světové válce již hospodařil společně s manželkou na 9 ha orné půdy. V roce 1957 v druhé vlně kolektivizace byl donucen vstoupit do JZD, kde pracoval až do vysokého věku. Měl pochopení pro zvláštnosti zemědělství, chápal potřebu uplat­ňování nových poznatků a metod zemědělské výroby a proto se také stal členem svépomocného strojního rolnického družstva, členem nákupního družstva. Aktivně pomáhal při scelování pozemků a při dalších akcích, které vedly k modernizaci života jeho rodné obce.
 Pan Josef Harna byl řadu let členem Sboru dobrovolných hasičů a zapojil se také do činnosti divadelních ochotníků.
  Dominantní je ovšem jeho přínos k rozvoji kulturního života v obci v roli správce obecní knihovny. Této funkce se ujal v roce 1923 a vykonával ji až do roku 1974. Pečoval o rozšiřování knižního fondu a dbal na to, aby knihovna poskytovala v přiměřené míře i odborné pou­čení, zejména nabídkou naučné literatury z oblasti zemědělské výroby. Velmi těžce nesl politické zásahy do struktury knižního fondu, řadu hodnotných knih zachránil před zničením jak za okupace,tak i v 50.letech. Za plných 50 let svého působení v roli správce knihovny, ovlivnil svým vztahem ke knize a svou hlubokou znalostí české i světové literatury několik generací čtenářů.
 Nejen touto prací, ale celým svým přístupem k práci a životu obce, byl v kruhu svých spoluobčanů obecně uznávanou osobností.
       Zemřel 21.3.1985, pět měsíců před svými 90.narozeninami

Josef  Š i n d l e r Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2001

  Narodil se 28.12.1918 v Lýskách ,  přiženil se do Radslavic do  č.p. 3. ,  se  svou   ženou Františkou vychoval dvě děti. 
    S jeho osobou jsou úzce spjaty tři spolky. Byl iniciátorem a prvním předsedou Svazarmu v Radslavicích.  Na  stavbě radslavické střelnice  se podílel jak  projekčně  tak i  brigádnickou činností.
     Aktivní byl rovněž v Mysliveckém sdružení , kde vystřídal funkce předsedy i  hospodáře spolku. Po vytvoření  mysliveckého sdružení  Katová se stal opět jeho členem a současně  byl zvolen jeho jednatelem. Tuto funkci zastával až do roku 1997.
      Třetí organizací je  Tělovýchovná  jednota   Sokol,  s níž  je  spjat  jeho  největší  životní koníček ,  a  tím  je  kopaná.  Tu  sám  aktivně  hrával  za   SK  Přerov,   Kazeto  Přerov a  po vytvoření fotbalového oddílu  TJ Sokol  Radslavice  v roce  1951 za  tento  oddíl  hrál  až  do svých 42 let. Řadu let dělal cvičitele mládeže a v letech 1945-19 46 byl  náčelníkem TJ  Sokol a  mnoho dalších let pak působil ve výboru TJ. Mnoho let byl i divadelním ochotníkem.
       V   letech  1964 – 1971  byl  poslancem   MNV  Radslavice,  kde  pracoval   jako   člen  stavební komise.  I v dalších letech zůstává členem stavební komise  jako neposlanec a to  až do zrušení národních výborů v roce 1990.
     Z hlediska profesního se od poloviny 50 let zapojil v podstatě do všech investičních akcí v obci, a to projekčně,  technickým dozorem, organizačně  i vlastní  pracovní  aktivitou ,  jako například budování vodovodu,výstavba koupaliště,  či prodejny Jednota.  20 let byl  vedoucím party důchodců, která byla stavební četou MNV a později obce  Radslavice při  realizaci  akcí „Z“.
        Cena  obce je udělována panu Josefu Šindlerovi  za  celoživotní  veřejnou  angažovanost v obci.

Jan  P e t ř í k Medaile Františka Slaměníka  udělena v roce 2001

 Narodil se 12.2.1901 v Radslavicích v č.p. 18. V roce 1927 přebírá střední zemědělské hospodářství  na  rodné   usedlosti.   Byl  vstřícný  novým  postupům  a  moderní   zemědělské technice , na kterou se však drobným zemědělcům  nedostávalo  peněz.  Počátkem  30 let  byl jedním  ze  zakladatelů  družstva  místních  rolníků  „ Domovina “,   jemuž  byl  i  předsedou. Družstvo nakupovalo za sdružené prostředky  stroje,  které si  jednotliví rolníci  půjčovali  na obdělávání svých polí. „Domovina“ zanikla po osvobození převzetím jejího majetku strojním družstvem.
V roce 1958 byl pan Petřík  přinucen vstoupit  do  JZD,  v družstvu  však  nebyl  příliš spokojen  a tak v roce 1963 vystoupil  a až do svého úmrtí hospodařil samostatně.
Pan Jan Petřík  se angažoval  a  hodně času  věnoval  činnosti  spolků  a  rozvoji  obce. V roce 1925  se stal členem Sboru dobrovolných hasičů , kde byl v letech  1928 až 58 členem výboru jako samostatný četař a pokladník.
Členem Sokola se stal v roce 1920 , kde pracoval až do jeho rozpuštění  v roce 1941.Po obnovení činnosti Sokola byl členem výboru v letech 1946-61 a v letech 1951-61 působil  pak ve funkci předsedy.  Toto  období  je velmi  významné  nejen  pro  Sokoly,  protože se  rozvíjí činnost cyklistického a jezdeckého oddílu a vzniká velmi aktivní turistický oddíl v roce  1958. Za významného přispění  pana  Petříka  se v letech 1954 – 57  adaptuje  stodola  v zahradě  za domem č.p. 48 na Sokolovnu a tato jako sportovní a kulturní stánek slouží dodnes.
Při prvním ustavení MNV v Radslavicích v roce 1945 se stal  pan  Petřík  jeho členem, který zůstal až do voleb v roce 1946. Po volbách  se stal místopředsedou MNV, od roku 1947 pak předsedou.  Na tuto funkci však musel v únoru v roce 1947 rezignovat,  členem  MNV  a rady však zůstal, v ní se věnoval zemědělské tématice.
Pan Jan Petřík zemřel náhle v roce 1974 a je pochován  v rodinné hrobce  na  místním hřbitově. Čest jeho památce.
Ocenění je mu uděleno za celoživotní práci pro hospodářský , sportovní a společenský rozvoj obce.

Svatopluk  M a t y á š Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2001

Narodil se 18.10.1929 v Radslavicích v rodině hostinského  a  řezníka,  kde   vyrůstal  se dvěma sourozenci.
Je absolventem divadelní fakulty  AMU v Praze , jejíž studia ukončil v roce 1956.
V dalších letech  postupně  působil  v divadle  v  Hradci Králové  až  do  roku   1961,  pak  ve Státním divadle Ostrava  v letech 1961 –1966 a nejdéle pak ve Státním divadle v Olomouci a to v letech  1966 – 1979   a   1986 – 1990.  V  mezidobí   let   1979 až  1986  byl  bez  stálého angažmá, provozoval svobodné povolání divadelního umělce.
Během   svého   působení   v   divadlech   vytvořil  řadu   hlavních    shakespearovských postav,  jako  např.  Romeo,  Richard III. a jiné. K  dalším  významným  rolím,   ztvárněných v divadlech patří Váňa   Čechova Strýčka Váni,  Glumov v  Ostrovského   I chytrák se  spálí, Morák z  Hrubínovy  Srpnové neděle ,  Jindřich IV.  či  Mlynář z  Jiráskovy  Lucerny a  řada dalších rolí.
Zahrál si i v mnoha filmech  , například  Ročník 21,  Noc oranžových ohňů, Zde jsou lvi, Hra bez pravidel,  Nebeští jezdci,  Akce  Bororo a  jiné,  účinkoval v řadě  televizních  seriálů, jako například Kamenný řád, Dlouhá bílá stopa, Zelené údolí, a Velké sedlo. Často byl rovněž obsazován do různých rolí v  televizních  inscenacích  ve studiích  v Praze,   Ostravě,   Brně  i Bratislavě.
I přes svou , v určité době velkou popularitu pramenící z jeho povolání umělce , zůstával skromným člověkem a  stále  si zachovává  kladný vztah  ke své  rodné  obci.  Pan  Svatopluk Matyáš   byl dlouhá  léta,  a  patrně  zatím  zůstává  pro  širokou  veřejnost   nejvýznamnějším rodákem naší obce. Nyní žije v důchodu v Praze.

Stanislav  C a l e t k a Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2000

 Narodil se 25.4.1951 ve Fryčovicích, do roku 1960 s rodiči a bratrem žil v obci Křišťanovice a po dostavbě nového rodinného domu  se  všichni přestěhovali do  Radslavic.
  Po absolvování základní školy nastoupil do Odborného učiliště, kde  se úspěšně vyučil malířem
a natěračem pro firmu Okresní stavební podnik Přerov, ve které následně pracoval až do roku 1992 , kdy si zřídil soukromou živnost  v tomto oboru, kterou provozuje dosud.
Od mládí aktivně sportoval. Po přestěhování do Radslavic působil nejprve ve fotbalovém oddíle  Lokomotiva  Přerov, odkud v roce 1966 přestoupil do Sokola Radslavice. TJ Sokol však nabízel i další možnosti využití  volného času a tak se zapojil  i do činnosti odboru turistiky. Kromě účasti na výletech a zájezdech se zapojil i do soutěží v orientačním běhu a závodů branné zdatnosti.
 V roce 1967 se stal členem Požárního sboru v Radslavicích a i zde se zapojil
do soutěžního družstva  v požárních  soutěžích.
Již v roce 1968 se začíná rýsovat jeho dráha vedoucího družstva mládeže, začíná s vedením mladších žáků v ZRTV. Po ukončení základní vojenské služby  pokračuje ve svých  sportovních aktivitách, nejprve jako hráč kopané  družstva mužů, od roku 1978  se pak definitivně  angažuje  pro mládež.  Začíná  trénovat  fotbalové družstvo žáků, které s půlroční přestávkou vykonává již 22 let , celkem  s mládeží pracuje téměř 30 let.
 Za největší úspěch jmenujme zisk  titulu přeborníka okresu v kategorii starších žáků
a dvojnásobný zisk přeborníka okresu v kategorii mladších žáků.
 Této činnosti se  věnuje plně a se vším zaujetím.

Bohumil  B a r b o ř í k

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2000

  Narodil se  14.9.1913 v Sušicích v rolnické rodině, kde vyrůstal se dvěma sourozenci. Obecnou školu navštěvoval v Sušicích, v dalším studiu pokračoval na  Státní reálce v Lipníku
n. Bečvou . Po absolvování Učitelského ústavu v Olomouci získal vysvědčení učitelské dospělosti pro obecné školy a stal se učitelem, čekatelem.  Po dobu svého  aktivního učitelského působení, které trvalo 37 let, učil v Radslavicích plných 30 let    z toho 22 let ve funkci ředitele školy.
Je nejdéle působícím  učitelem na zdejší škole v její historii.
 Již v r. 1932, ještě jako sušický občan , se stává členem TJ Sokol Radslavice – Sušice  a zůstává jím i v době, kdy jako učitel působil mimo své rodiště i Radslavice. Od r. 1946 se stává členem výboru TJ Sokol , povětšinou jako vzdělavatel.
Členem  Sboru dobrovolných hasičů  Radslavice se stává v r. 1944, kdy se současně  stává na několik let  členem výboru jako vzdělavatel sboru.
Členem MNV Radslavice  se stává již při jeho vzniku v r. 1945 . Zprvopočátku byl předsedou  místní osvětové komise , v letech 1950 – 54 byl členem rady MNV , v letech 1954-60  členem finanční komise MNV  a od r. 1960 až do r. 1971 pak členem školské a kulturní komise při MNV.
Bohatá byla i jeho činnost  v oblasti kultury. Členem Pěveckého sdružení  moravských učitelů byl plných 18 let a jako člen tohoto významného pěveckého sboru se seznámil s mnoha  známými umělci tehdejší doby. Pracoval také jako metodik hudební výchovy  v Okresním pedagogickém středisku  Přerov.
Zájem o divadelní umění ho přivedl k ochotnickému divadlu, kde sehrál řadu zajímavých rolí a po odchodu  učitele a aktivního divadelního ochotníka Josefa Makovičky 
se ujal i režie  některých divadelních her souboru Radslav.
Pan Bohumil Barbořík zemřel  21.2.1981 a je pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Pavlovicích. Čest jeho  památce.

Jaromír  P a d a l í k

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2000

 Narodil se 30.9.1921 v Malých Prosenicích jako jeden ze  šesti dětí . Po absolvování měšťanské školy v Oseku n. Bečvou se vyučil zahradníkem a po vyučení pracoval na různých místech jako zahradnický příručí až do  totálního nasazení do Reichu Gratz v Rakousku, odkud se vrátil až po ukončení 2. světové války . Pak krátkou dobu pracuje zase jako zahradník  a v roce 1951 nastupuje do nově zřízeného podniku Přerovských strojíren, kde působí v různých hospodářských funkcích až do roku 1980, kdy po 29 letech odchází pro nemoc do invalidního důchodu.
Pan Jaromír Padalík byl  od  roku 1957  až do roku 1971 nepřetržitě poslancem  MNV, kde pracoval v různých funkcích, 6 let i jako vedoucí účetní evidence a hospodaření obce.
V oblasti sportu byl dlouholetým členem výboru  a 8 let i předsedou TJ Sokol . Funkce předsedy  TJ se dočasně  vzdal, aby se mohl plně věnovat turistice v radslavském  Sokole.
Pod jeho vedením se tento odbor stal jedním z prvních turistických oddílů v Přerovském okrese. Pořádal v té době nezapomenutelné  stanové tábory a zájezdy pro občany  za účelem poznávání krás naší vlasti.
Byl spoluzakladatelem  známého orchestru „ Proseničtí kosi „ , kde 25  let hrával
na saxofon a klarinet a podílel se rovněž na založení malé hudební skupiny pod názvem „Radslavanka „ , která hrávala nejen pro svou zábavu ,ale byla velmi často zvána i na svatební hostiny  a společenské večery.
Vybudováním nové sokolovny započala slavná éra divadelního souboru Radslav, jehož byl rovněž aktivním členem.
Zemřel v Radslavicích  dne 24.2.2001 a je uložen k odpočinku na místním hřbitově Čest jeho památce.

Vladislav  V i č í k

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1999

 Narodil se 11.8.1941 v Radslavicích, jeho otec byl povoláním zedník , matka v domácnosti , později členkou JZD.
Po absolvování osmileté základní školy vystudoval v letech 1955 - 59  Vyšší průmyslovou školu  strojní v Přerově.  Po studiu nastoupil  do Přerovských strojíren, kde s výjimkou základní vojenské služby v Nitře v letech 1960 – 62  pracoval postupně jako  horizontář , konstruktér a vývojový pracovník až do roku 1994.
V letech 1993 a 1994 podstoupil dvě náročné operace hlavy na neurochirurgické klinice v Olomouci, v důsledku nichž je od roku 1994 v plném a do roku 1998 v částečném invalidním důchodu. Vladislav Vičík celý svůj dosavadní život zasvětil práci  ve prospěch obce a tělovýchovy v obci. V letech 1964 až 1971 byl poslancem  ONV Přerov a po 3 volební období v letech  1976 až 1990 pak poslancem MNV Radslavice. Zde byl členem stavební komise, nejprve jako její tajemník a pak místopředseda. Patřil mezi aktivní organizátory  stavby obecního vodovodu v letech 1972 – 75 , následně pak v letech  1975 – 77  stavby koupaliště, za což bylo uděleno TJ Sokol, jehož byl členem  Čestné uznání vlády ČR.  Při výstavbě nových šaten s tribunou na fotbalovém hřišti byl hlavním organizátorem a  autorem kovové konstrukce tribuny.
Vladislav Vičík působil dříve jako hráč kopané, byl cvičitelem a náčelníkem ZTV,
po ukončení aktivní sportovní činnosti pak byl od roku 1972 dlouhých 22 let   předsedou fotbalového oddílu a členem výboru TJ Sokol  a to až do doby, kdy musel ze  zdravotních důvodů práci v oddíle i TJ Sokol ukončit.   

Pavel  S l o ž i l

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1999

 Narodil se 28.10.1969 v Brně, vyrůstal v Oldřichově. Základní školu navštěvoval postupně v Radslavicích, Oseku nad Bečvou a v Přerově  na Palackého ulici. V roce 1984 začal studovat  střední zemědělskou školu v Přerově, kterou ukončil v roce 1988 maturitní zkouškou. Svůj velký zájem o koně od útlého mládí završil absolvováním dálkového studia oboru jezdec
– chovatel koní v Šale v roce 1990.
Úspěšná  sportovní kariéra Pavla Složila začala již v dorosteneckém věku, nejprve v parkurových soutěžích, kde se mu podařilo získat 3.místo na  mistrovství ČSR .  Následovala vojna  a po ní opět návrat ke koním. Po ročním působení v zemědělském družstvu Prosenice, přebral do soukromého hospodaření areál chovu koní v Radslavicích a založil zde  Tréninkové
a výcvikové středisko koní. Většinu koní byl nucen rozprodat a vsadit vše na nové , mladé koně, což se brzy ukázalo jako správné řešení ,  protože se začaly ukazovat i sportovní výsledky. Zejména v posledních sezónách završených -  pátým, druhým, třetím a čtvrtým místem  v nejtěžším a nejslavnějším  dostihu v ČR – Velké  pardubické, ale i dalšími úspěchy  v zahraničí – v Itálii a Švýcarsku a několik vítězství v kvalifikačních závodech.
V současné době trénuje  Pavel Složil  15 dostihových koní, z nichž  8 běhá větší závody a  také se stará o několik provozních koní.  Na  jaře pořádá  každoročně  Jezdecké dostihy,
které se stávají  velmi navštěvovanou akcí  zájemců o koně ze širokého okolí.
Na základě dosažených sportovních výsledků se umísťoval v  posledních letech
i v anketě o sportovní osobnost regionu Přerov. V roce 1997 a 1999 skončil nejtěsnějším rozdílem na 2. místě  a v roce 1998 se stal vítězem této ankety a byl vyhlášen sportovcem osobností regionu  Přerov.

Josef   C a l e t k a

Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1999

 Narodil se 15.3.1920 v Radslavicích v rodině zedníka . Navštěvoval obecnou školu v Radslavicích a měšťanskou školu v Přerově. Po ukončení povinné školní docházky se začal učit typografem  u firmy  Novina – rolnická tiskárna v Přerově, po vyučení přešel do spolku Typografia.
V době okupace byl totálně nasazený v přerovské Meoptě, kde pracoval ve fotolaboratoři . Po válce přešel z Meopty do Filmových ateliérů ve Zlíně, kde pracoval krátce 
do své nemoci  rovněž ve  fotolaboratořích. Po uzdravení se vrátil ke svému řemeslu a nastoupil jako typograf  k tehdejší firmě Strojil Přerov, ze které  po znárodnění  vznikl národní podnik Tisk Přerov. Zde prošel různým  zařazením  a funkcemi až po vedoucího výroby.
Josef Caletka  byl jedním z  iniciátorů  největších slavností obce, konaných 
u příležitosti  100. výročí narození Františka  Slaměníka  v roce 1945. Jeho zásluhou byl na profesionální úrovni  natočen filmový dokument z těchto slavností, uchovaný dodnes jako součást a základ filmové kroniky  života v obci. Již od  mládí se zapojoval do veřejného života . Byl členem výboru  TJ Sokol nepřetržitě  od r. 1945 až do r. 1975, po většinu té doby jako jednatel. Byl iniciátorem výstavby radslavské Sokolovny, která byla zahájena v r. 1954,  na které odpracoval stovky hodin. Stejné zásluhy má i o fotbalové hřiště, postupně upravovaného v padesátých letech.  Byl také dlouholetým funkcionářem   OV ČSTV v Přerově . Aktivní byl rovněž v divadelním souboru Radslav, který byl v letech 1953 – 63 součástí TJ Sokol.
Mnoho let pracoval také v lidosprávě. Poprve byl členem MNV zvolen v r. 1950, další dvě volební období  v letech 1954 – 60 je členem  KNV v Olomouci a od r. 1960 – 76  pak nepřetržitě  poslancem a funkcionářem MNV Radslavice. V letech 1960 – 64 předsedou MNV,
od r. 1964 do r. 1971 ve funkci tajemníka MNV a to vždy jako neuvolněný funkcionář.V letech 1971 – 76 byl pak členem školské a kulturní komise.
Pan Josef Caletka  zemřel  27.8.1986 v Přerově . Čest jeho památce.

Ing.  Milan  Z d r á h a l Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

 Narodil se 15.4.1938 v Grymově, otec byl vyučen stolařem a později pracoval u Správy spojů, matka vypomáhala v zemědělství a pak se stala členkou JZD.
Obecnou školu navštěvoval v Radslavicích, měšťanskou a průmyslovou školu v Přerově. V roce 1957 byl přijat na Vysoké učení technické, strojní fakultu v Brně, kterou ukončil v roce 1962 a  byl promován strojním inženýrem.
V roce 1963 nastoupil do Přerovských strojíren jako vývojový pracovník v oddělení automatizace, odkud byl v roce 1997 z důvodu snižování stavu pracovníků propuštěn a odešel do předčasného důchodu. Veřejně se angažoval v rodné obci ať již jako funkcionář organizací anebo poslanec MNV. Od roku 1959 je knihovníkem místní knihovny  a kronikářem obce Grymov, tyto funkce vykonává dodnes.
Od roku 1982 působí jako kronikář i v obci Radslavice . Tuto činnost vykonává s velkým zaujetím, poctivě a obětavě. Protože v obci nebyla dlouhodobě vedena kronika, provedl na základě studia  a osobního jednání s občany  doplnění chybějících zápisů za dalších 19 let. Tím se stal se 36 lety nejdéle píšícím kronikářem obce / z celkového počtu 75 let téměř polovinu /.
V roce 1995 nejvýznamněji přispěl  ke vzniku publikace „Radslavice včera a dnes“ zpracování  historické části  a charakteristikou 8 nejvýznamnějších rodáků obce Radslavice.
Pan ing. Milan Zdráhal je bezesporu člověkem s největší znalostí historie obce.

Josef  C a l e t k a - malíř Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

 Narodil se 9.3.1916 v Radslavicích jako 4 dítě z 9 sourozenců. Rodiče měli menší hospodářství, otec však zemřel když nejmladšímu dítěti byly 2 měsíce a tak matka vychovala děti sama.
Po vychození obecné školy v Radslavicích se šel učit do Oseka n. Bečvou malířem
a natěračem . Po vyučení pracoval 2 roky u mistra za stravu a vypomáhal při polních pracech
u sedláků. Pak nastoupil jako malířský pomocník a v době války dostal povolení k provozování venkovské malířské činnosti. Po válce nastoupil do  Komunálního podniku , ze kterého se stal po reorganizaci Okresní stavební podnik a v něm setrval až do odchodu do důchodu.
Od mládí se aktivně zapojoval do činností v obci, např. v Sokole. Obětavou a nezištnou prací se zapsal  na poli kultury. Velmi se přičinil o otevření kina v obci, byl v té době aktivním člověkem, který přinášel tímto způsobem do vsi kulturu. Působil jako vedoucí kina a promítač
až do roku 1962. Celý život, až do současné nemoci projevoval neutuchající zájem a  angažovanost ve veřejném dění obce Radslavice. Byl dlouholetým organizátorem  májového průvodu od Památníku osvobození na místní hřbitov ke hrobu padlého vojína za 2. světové války.
Jeho mravenčí práci vidíme na psaní dnes již třísvazkové  soukromé kroniky rodiny Caletků. Jeho práce je prostá, ale poskytuje všem údaje o dlouhodobém dění veškerého radslavského života.
Vše co dělá, dělal z lásky a obětavosti k rodné vsi, bez nároku na odměnu anebo uznání.  Je to člověk prostý a o to víc si zasluhuje naši věčnost a  uznání za jeho velké nadšení a obětavost pro jakoukoliv věc.

Bohumil   J e m e l í k Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

 Narodil se v Radslavicích 8.6.1925, po ukončení základního vzdělání se v roce 1939 začal učit kolářskému řemeslu . Učení ukončil zkouškami v roce 1942 a po 4 letech tovaryšské praxe absolvoval mistrovskou školu kolář – karosář v Ústavu pro zvelebování živností
při Obchodní komoře v Praze.
Kolářské řemeslo vykonával s otcem v Radslavicích až do r. 1952, kdy nastoupil do Přerovských strojíren jako údržbář  a později vedoucí ve skladu modelů. Odtud odešel v  r. 1954 do Zemědělské technické školy  jako údržbář. Pro poúrazové potíže  musel v r. 1957 této práce zanechat a nastoupil do Státní pojišťovny Přerov jako inspektor pro pojištění.
Když v r. 1963 náhle zemřel tajemník MNV Josef Tihelka, byl získán pro tuto uvolněnou funkci. Po volbách v r. 1964 nastoupil do funkce uvolněného předsedy  MNV a tuto zastával plných 22 let, až do voleb v r. 1986, kdy odešel do důchodu.  Je třeba zdůraznit, že to bylo nejdelší funkční období představitele obce  od r. 1850, kdy se vytvořila  místní správa obce. Za dobu jeho působení ve funkci předsedy, byly provedeny tyto větší akce v obci :
- zajištění stavebních míst pro výstavbu rodinných domků  a inženýrských sítí
- stavba vodovodu  Radslavice  - Grymov  v letech 1972 – 75
- generální oprava  a rozšíření  ZŠ v Radslavicích v letech 1979 – 82  rekonstrukce a  
nástavba budovy  MNV v letech 1968 – 69, v níž pak bylo  zřízeno  zdravotní středisko
a přemístěn poštovní úřad
- postavení hasičské zbrojnice v letech 1972 - 73
- příprava a zahájení výstavby nákupního střediska Jednoty a další
Pan Bohumil Jemelík byl dlouholetým členem DTJ, po r. 1945 pak TJ Sokol a členem ČSPO. V letech 1960 – 63 vykonával funkci předsedy Osvětové besedy, která od r. 1962
až do r. 1976, pravidelně pořádala divadelní festivaly  v Radslavicích a sám patřil k aktivním divadelním ochotnickým hercům  v souboru Radslav.
Za svou práci obdržel  mnoho ocenění, nejvyšší pak v r. 1975, kdy byl Radslavicím propůjčen titul Obec 30. výročí osvobození, udělený předsedou České vlády.
Pan Bohumil Jemelík zemřel 22.8.2002 v Přerově. Čest jeho památce.

Alois  H r a b a l Medaile Františka Slaměníka udělena 1998

 Narodil se 3.11.1927 v Radslavicích, kde rovněž navštěvoval obecnou školu.
Do učňovské školy chodil v Přerově, vyučil se kovářem a  podkovářem v kovárně pana Baďury v Radslavicích.
Na svém prvním pracovišti v Lučebních závodech  v Přerově utrpěl pracovní úraz s trvalými následky. V r. 1955 začal provozovat soukromou kovářskou živnost, od r. 1959 se stal členem JZD Radslavice. I tam zůstal věrný kovářskému řemeslu až do odchodu do důchodu.
Byl aktivním členem hasičského sboru od r. 1952, ve kterém zastával nejvyšší funkce
a to jednatele, velitele i úřadujícího předsedu hasičského sboru. Byl jedním z hlavních organizátorů výstavby hasičské zbrojnice  v letech 1971 až 1973.
Dále byl členem Sokola a Pěveckého sboru v Radslavicích. I když nebyl oficiálním členem Sboru pro občanské záležitosti vykonával řadu let funkci smutečního řečníka na pohřbech místních občanů.
Byl jedním z nejvýznamnějších činovníků divadelního souboru Radslav a ochotnického divadelnictví v obci vůbec. Byl nejen aktivním hercem, prokazatelně vystupoval ve 14 divadelních hrách, ale též režíroval anebo spolurežíroval divadelní hry. Režie se ujal
i u posledních dvou představení  radslavských ochotníků. V roce 1970 to byla hra Dvě Maryčky
a v roce 1976 Sněhová královna, ve kterých hrála  jen mládež a školáci.
Pan Alois Hrabal byl typickým představitelem lidového vzdělance a myslitele, byl realizátorem myšlenek a věcí pro lidi, pro své spoluobčany. Svou celoživotní prací, přístupem k životu a veřejnou angažovaností byl a zůstal obecně uznávanou osobností obce.
Zemřel 18.4. 1991. Čest jeho památce.

Prof.  PhDr.  Alois  K n o p  CSc. Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1997

bohemista,univerzitní pedagog, překladatel a tlumočník
 Narodil se 31.5.1917 v Radslavicích v č.p. 36, pochází z početné rolnické rodiny. Po absolvování Reálného gymnázia  v Přerově r. 1937 studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně / obor čeština , němčina/ a současně na soukromé dvouleté Pedagogické akademii v Brně /učitelství na národní škole /  Než nacisté v listopadu 1939 uzavřeli vysoké školy , dokončil studia na akademii a na univerzitě vykonal 1. státní zkoušku z oboru čeština – němčina , čímž se stal odborným učitelem. Během okupace učil na sedmi školách / od obecné až po gymnázium / na Litovelsku a Přerovsku. Přitom se stále vzdělával, což mu umožnilo po znovuotevření vysokých škol v r.1945 dokončit vysokoškolské studium  na brněnské univerzitě a získat plnou kvalifikaci středoškolského profesora. V letech 1946 až 1953 učil na středních školách na Ostravsku / z toho 4 roky jako ředitel / . Profesor Knop je jedním ze spoluzakladatelů  vysokého pedagogického školství na Ostravsku / Vyšší pedagogické školy v Opavě a její pokračovatelky Pedagogické fakulty v Ostravě /. Na těchto školách působil nejprve jako odborný asistent, od r. 1962 jako docent a kandidát věd. V září 1964 byl pověřen vedením katedry českého jazyka a literatury. K 1.10.1971 musel školu opustit, protože v r. 1968 podepsal článek „ 2000 slov „ a odmítl  odvolat . Působil pak na jazykové škole v Ostravě, kde se snažil uplatňovat své pestré učitelské zkušenosti a dávat příklad mladším kolegům. V r. 1978 odchází poprvé do důchodu, ale  aktivním zůstal i nadále  jako překladatel a tlumočník / z němčiny a ruštiny/ V r. 1990 je zpět povolán na Pedagogickou fakultu, jmenován profesorem bohemistiky a  byla mu svěřena katedra jazyka českého. Po dvou letech odchází definitivně do důchodu.
Kromě učitelské a pedagogické práce  se stal profesor Knop  známým i svými vědeckými
a odbornými pracemi. Zabýval se výzkumem češtiny ve Slezsku v 16. století, dějinami českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku, vypracoval didaktický model jazykové školy, napsal „ Krátký přehled mluvnice českého jazyka „ pro obyvatele polské národnosti i pro polské občany na Těšínsku. Celkem mu vyšlo 5 knižních publikací, ve sbornících a časopisech uveřejnil na 30 odborných článků, studií a referátů a k tomu se řadí 42 různých zpráv, recenzí, jazykových úprav a překladů.
Profesor Alois Knop zemřel 6.2.2001 v Ostravě. Čest jeho památce.

Alois   C a l e t k a Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1997

 typograf,novinář,textař a učitel polygrafické mládeže
 Narodil se v Radslavicích 19.6.1916 v č.p. 105 v rodině zedníka. Po vychození základních škol v Radslavicích a v Přerově se vyučil ručním a strojním sazečem v Bartošově tiskárně v Přerově, kde pak pracoval 16 let.  V r. 1949 přešel do tiskárny v národní správě  „Kramář a Procházka „ v Olomouci tiskárna byla brzy začleněna do Moravskoslezských  tiskáren Olomouc a ty postupně reorganizacemi přeměněny na Středomoravské tiskárny
a Moravské tiskařské závody. V těchto závodech  Alois Caletka  pracoval jako strojní sazeč, korektor a střediskář sazárny, od r. 1953 školský referent, v r. 1958 přešel do funkce vedoucího výchovy, kde setrval až k odchodu do důchodu v r. 1976 .
Jednoročním studiem pro školské pracovníky  /1959-60/ získal teoretické pedagogické vzdělání, které si doplňoval dalšími kurzy. Žurnalistické znalosti si prohloubil při zaměstnání dvouletou novinářskou školou a dalšími novinářským kurzy.
Alois Caletka se stal zakladatelem polygrafického školství Severomoravského kraje.Byl hlavním organizátorem vyučování  polygrafických oborů i přednášejícím učitelem mladé polygrafické generace. Své žáky vedl nejen k osvojení si odborných zásad práce, ale též k chápání výtvarných
a básnických děl , ke kulturnímu rozhledu i ke tříbení vkusu.
Svou pílí, svědomitostí, řemeslným umem, ale i svými uměleckými vlohami se dopracoval k ideálu dokonalosti sazby - k mistrovské typografii. Navazuje přátelství s mnoha výtvarníky, básníky či hudebníky. Ze spolupráce s řadou umělců / mezi nimiž byli např. Karel Svolinský, Jaroslav Seifert, František Branislav,Jan Noha,František Nechvátal,O.F.Babler/ se zrodila dlouhá řada poutavých tisků s jemností a vkusem , z nichž mnohé lze označit za bibliofilie .Ostatně sám byl dlouhá léta aktivním členem odbočky Spolku českých bibliofilů v Olomouci.
K životním láskám Aloise Caletky patří novinářská činnost. Prvé jeho články , čerpající látku z rodných Radslavic, vyšly již v třicátých letech.Od. r. 1950 redigoval postupně 3 podnikové časopisy tiskařských závodů, v nichž byl stálým přispívatelem. Byl též dopisovatelem časopisu Typografia a členem jeho redakční rady. Jeho typografická tvorba se plodně prostupuje s činností literární. Je autorem dvou sborníků o Radslavicích / Chaloupky naše buďte požehnány z r. 1945 a 70 let Sokola Radslavice z  r. 1983, společně s bratrem Josefem / a dalších sborníků z oboru jeho profese.Je autorem přes 40 zhudebněných textů , z nichž nejznámější je píseň „ V Lipníku na rynku“.Řada těchto písní vyšla na gramodeskách.
Na zaslouženém odpočinku žil v Třebíči, kde 11.6.1997 zemřel . Urna s jeho ostatky  byla na jeho přání uložena v rodinném hrobě v Radslavicích.  Čest jeho památce.

Vojtěch   H o š ť á l e k Medaile Františka Slaměníka udělena 1997

 Narodil se v rolnické rodině 19.2.1898 v Radslavicích, pochází z 10 dětí  .  Po dovršení
18–ti  let narukoval do války  a po výcviku byl poslán na  italskou frontu, kde byl zraněn  do levé nohy, která mu byla ve Vídni amputována.
Po absolvování Mlékařské školy v Kroměříži  v lednu 1920  nastupuje do radslavické mlékárny . Zde je nejprve ustaven  účetním, později správcem mlékárny . Funkce správce tehdy v podstatě znamenala  funkci výkonného ředitele, který řídil a organizoval  bezprostředně celou  výrobu mlékárny .   Titul ředitele mlékárny  v té době příslušel  volenému představiteli představenstva z řad družstevníků. Později, koncem 30 let, kdy se zvětšil obvod působnosti mlékárny  se titul správce přeměnil v ředitele mlékárny.
V době okupace  za podporu  partyzánů na Ostravsku a Hostýnsku  byl  vězněn v koncentračním táboře  po dobu 3 let a 5 měsíců  odkud se vrátil s podlomeným zdravím.
V polovině května 1950  dochází k jeho odvolání z funkce ředitele  mlékárny  v souvislosti se znárodněním  mlékárenského družstva  a tím i mlékárny.  Že byl oblíbeným ředitelem,  svědčí  jistě upřímně myšlené poděkování  ze jeho působení  v roli ředitele při jeho odchodu .
Brzy  po nástupu do zaměstnání v mlékárně  v Radslavicích se zapojuje do činnosti  TJ Sokol  Radslavice – Sušice . Již počátkem r. 1922 je zvolen členem jejího výboru  a jím zůstává nepřetržitě  až do rozpuštění Sokola Němci v. r. 1941. Jelikož  jeho zranění z války mu nedovoluje  působit jako cvičitel , věnuje se organizační práci v jednotě. Zastával zde různé funkce, mimo jiné i pokladníka. V r. 1934 je zvolen starostou TJ Sokol  a zůstává jím  až do jeho rozpuštění v r. 1941.  V čele Sokola  zůstává i po obnově jeho činnosti v r. 1945. Z funkce starosty  rezignuje  25.5.1950, po odvolání z funkce  ředitele mlékárny  a zanechává tím i veřejné činnosti v obci. Výjimku tvoří  jeho účast na štitkové akci v r. 1952  jako expert, za což mu poděkoval dopisem  předseda ONV.
Po nuceném  odchodu z mlékárny  pracoval jako dělník a později jako účetní v n.p. Juta Přerov. Po odchodu do důchodu žil v Radslavicích až do své smrti, zemřel 11.2.1962
v Přerově. Čest jeho památce .