Osobnosti obce- ocenění Medailí Fr. Slaměníka 1997- 2009
Eduard H r b á č e k
Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2008
Eduard Hrbáček se narodil 8. srpna 1933 v Želatovicích v domě č.p. 22 Anežce roz. Lajtochové a Eduardu Hrbáčkovi. Otec byl státním zaměstnancem, pracoval u vlakové pošty na trase Přerov-Brno, matka pracovala v zemědělském družstvu.
Základní vzdělání získal v obecné škole v Želatovicích a Měšťanské škole v Přerově. Poté nastoupil v roce 1948 na Učiliště poštovní správy v Brně. Po vyučení elektromechanikem nastoupil u Správy dálkových kabelů na pracovišti v Šumperku. Vojenskou základní službu absolvoval v Pardubicích, i zde pracoval v oboru jako spojař. Po jejím skončení se vrátil do firmy SDK a působil na různých místech Moravy. V letech 1957 – 1967 byl zaměstnán v Přerovských strojírnách a z nich se opět vrátil do Správy dálkových kabelů, kde setrval až do důchodu v roce 1997. Při zaměstnání vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Přerově, obor slaboproudá technika.
V roce 1957 se oženil se Zdeňkou Adamovou a přistěhoval se do Radslavic do darovaného rodinného domku č.p. 162. Z manželství se narodily tři děti: dcera Radka a synové Pavel a Zdeněk.
V mládí působil jako žák v DTJ v Želatovicích, byl členem Foglarova čtenářského klubu. V Radslavicích se stal členem TJ Sokol, v letech 1974 -1986 vykonával funkci předsedy této organizace. Zejména počátek jeho působení je spojen s rozsáhlou výstavbou tělovýchovných zařízení v obci - koupaliště a šaten fotbalového oddílu. Po předání funkce předsedy další dlouhá léta vykonával funkci předsedy kontrolní komise.
Od roku 1972 je členem hasičského sboru. Ihned se aktivně zapojil do výstavby Hasičské zbrojnice a následně převzal vedení kolektivu mladých hasičů s nímž v roce 1977 postoupil do krajského kola hry Plamen. Pro hasičské soutěže sestavil měřící časomíru.
Od sedmdesátých let až do konce roku 1990 byl poslancem MNV Radslavice. Většinou pracoval v komisi pro mládež a tělovýchovu, v letech 1986 – 1990 pak působil jako předseda komise pro obchod a služby.
K jeho zálibám kromě rodiny a zahrádky patří jízda na kole. Celý svůj produktivní život na něm jezdil celoročně do práce a i dnes na něm vyráží na výlety do okolí.
Josef H r d l i č k a
Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2008
Pan Josef Hrdlička se narodil 6. března 1935 jako syn malozemědělce v Radslavicích v domě č.p. 32, ze kterého pocházel známý radslavický rodák František Slaměník. Základní vzdělání získal v obecné škole v Radslavicích a Měšťanské škole v Přerově.
Po skončení školní docházky roku 1950 se vyučil soustružníkem v podniku Meopta Přerov, a mimo období základní vojenské služby tam pracoval až do roku 1966. Poté přešel do Výrobního družstva kameníků Olomouc, provozovna Přerov. Zde pracoval jako údržbář, řidič a kamenický pomocník až do odchodu do důchodu v roce 1995.
Roku 1962 se oženil s Janou Študentovou. Po šesti letech ovdověl a sám se staral o své dva syny - Josefa a Jiřího až do jejich dospělosti.
Od svých mladých let je členem hasičského sboru, kde působil jako strojník, člen zásahové jednotky, a v letech 1979 -1993 zastával funkci předsedy základní organizace svazu požární ochrany. Členem hasičského sboru je do dnešních dnů, zúčastňuje se všech sportovních a kulturních akcí.
Pan Josef Hrdlička je také dlouholetým členem TJ Sokol Radslavice. V mládí hrával aktivně fotbal a byl také členem známého místního divadelního souboru. V němž působil jako herec a také jako osvětlovač jeviště KD v Radslavicích. Tuto službu, ovšem již pro externí soubory či školní vystoupení dělá dodnes.
Dlouhá léta jeho života jsou spojena s Radslavským kinem. V něm zprvu působil jako promítač a opravář, a od roku 1962 až do ukončení promítání v roce 1990 jako vedoucí kina.
Svou angažovanost projevil i při provozu místního koupaliště. Od jeho uvedení do provozu v roce 1978 až do současné doby vykonává již po 30 let funkci strojníka technologie.
K jeho dalším zálibám patří sport, zahrada a chov drobného hospodářského zvířectva.
Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 2008
Narodil se 4.října 1945 v Radslavicích. Povinnou školní docházku absolvoval v radslavské základní škole, vyšší stupeň pak v Přerově. Následovalo studium na Střední průmyslové škole v Lipníku n/B, obor Pozemní stavitelství, které ukončil maturitní zkouškou v roce 1963. Po absolvování 2 leté základní vojenské služby v Praze, nastoupil v roce 1965 do tehdejšího OSP Přerov do funkce stavbyvedoucího, ve které i po privatizaci v roce
V roce 1968 se oženil s Marií Mackovou s níž má 2 dcery, Ivanu a Martinu. V roce 1984 se společně přestěhovali do Přerova. Vztah k Radslavicím však byl zachován aktivním zapojením se do sportovní činnosti v rámci TJ, především ve fotbalovém oddílu.
Jmenovaný se rovněž velmi aktivně zapojoval do veřejné práce v obci, kdy po tři volební období pracoval ve stavební komisi při MNV. V té době byly v obci realizovány velké stavební akce, jako např. obecní vodovod, výstavba koupaliště, Domu hasičů, prodejny Jednota a šaten v areálu TJ Sokol.
Pan Vladimír Šindler působil jako aktivní hráč kopané v Radslavicích ve všech věkových kategoriích a od 17-ti let již pravidelně nastupoval za družstva dospělých. Jeho chování na hřišti i mimo něj bylo vždy vzorné a byl příkladem pro mnoho radslavských fotbalistů.
Velmi brzy, ještě jako aktivní hráč, se zapojil rovněž do práce ve výboru fotbalového oddílu, kde vykonával funkci organizačního pracovníka a později místopředsedy oddílu. V roce 1993, po odchodu z funkce dlouholetého předsedy oddílu Vladislava Vičíka ze zdravotních důvodů, se stal předsedou oddílu a tuto časově náročnou práci vykonává dodnes. Za jeho působení ve funkci předsedy oddílu a místopředsedy TJ Sokol, byla provedena finančně nákladná rekonstrukce travnaté plochy a zvětšeny rozměry hřiště, vybudováno travnaté tréninkové hřiště s oplocením a opraveny staré šatny v areálu.
Stanislav J e m e l í k
Narodil se 9.ledna 1934 v Radslavicích Františku a Marii Jemelíkovým. Jeho otec byl zedníkem, k domu příslušelo malé hospodářství. Základní vzdělání nabyl v Obecné škole v Radslavicích a Měšťanské škole v Přerově. Dva roky navštěvoval stavební pokračovací školu v Kojetíně, současně se u firmy Josef Hádal, Radslavice, vyučil zedníkem. U něj také do likvidace jeho živnosti následně pracoval. V roce 1954 nastoupil 30-ti měsíční vojenskou základní službu. Po absolvování poddůstojnické školy v Komárně pracoval na různých vojenských stavbách. V roce 1956 byl vyhodnocen jako nejlepší pracovník MNO. Po ukončení voj služby nastoupil do Pozemních staveb v Přerově. Odtud v roce 1963 ze zdravotních důvodů odešel na stavební údržbu do Přerovských strojíren, kde pracoval ve funkci mistra až do svého odchodu do důchodu v roce 1992.
V roce 1957 se oženil s Marií Petříkovou s níž společně vychovali tři děti, dcery Janu a Marii a syna Stanislava.
Již v mládí se aktivně zapojil do spolkové činnosti v obci. Členem TJ Sokol byl od roku 1947 do roku 1980. V rámci TJ se aktivně účastnil tehdejších základních cvičení, byl členem výpravy TJ na 11.všesokolský slet v roce 1948. Několik let také hrál kopanou. Pracovně se podílel na výstavbě Sokolovny a následné přístavbě kinosálu.
Jeho produktivní život je významně spjat s nejstarším spolkem v obci – Sborem dobrovolných hasičů. Jeho členem je od roku 1952 dodnes. V roce 1965 byl postaven do čela nově zvoleného výboru s úkolem vyvést jej z tehdejší stagnace. Tento krok prosazený Aloisem Hrabalem se v krátké době ukázal velmi zdařilým. Činnost tehdejšího ČSPO se rozšířila jak oblasti kultury, tak zejména při pořízení nové výstroje a výzbroje. Na počátku 70.let se stal jedním z hlavních organizátorů výstavby nové požární zbrojnice. Vykonával zde funkci stavbyvedoucího, mistra i zedníka, což se následně projevilo na jeho zdravotním stavu. V roce 1978 z funkce předsedy sboru na protest proti snahám o politické zasahování odstoupil, přestože sám byl v letech 1974-1989 členem KSČ. V roce 1978 byl zvolen předsedou kontrolní komise hasičského sboru a v této funkci aktivně pracoval do roku 1993. V 60 a 70-tých letech pracoval i ve vyšších orgánech hasičské organizace – okrsku a OV SPO, jehož členem byl v letech 1969-1984.
Do veřejného života se zapojil také na obecní úrovni. Od roku 1971 byl členem rady MNV a předsedou komise pro výstavbu. V letech 1976-1981 byl poslancem ONV v Přerově. I dnes se zajímá o veřejné dění v obci.
Narodil se 14.listopadu 1944 v Radslavicích na čísle 82 Anně roz.Štěpánové z Malých Prosenic a Václavu Caletkovým. Jeho otec byl zedníkem a pocházel z devíti sourozenců.
Osmiletou základní školu absolvoval v Radslavicích a v Přerově. V roce 1958 nastoupil na odborné učiliště Přerovských strojíren, kde se ve tříletém učebním oboru vyučil strojním zámečníkem. U této firmy následně nastoupil do zaměstnání a pracoval zde až do roku 1996, nejprve jako montážník strojních zařízení, později jako zámečník a nakonec jako strojník a řidič stavební údržby. V roce 1996 nastoupil jako provozní pracovník Obce Radslavice, kde pracuje dodnes.
V letech 1963-1965 absolvoval základní vojenskou službu v západočeských Klatovech, kterou ukončil v hodnosti rotný.
V červnu roku 1967 se oženil s Jaroslavou, roz.Bernardovou ze Sobíšek. Ve dvaatřicetiletém manželství spolu vychovali 4 dcery. Tři jsou již vdané a mají své rodiny, jedna je zatím svobodná. Manželka byla od roku 1992 v invalidním důchodu a po sedmiletém boji dne 7.7.1999 podlehla zákeřné chorobě.
Jeho druhou životní láskou se stal hasičský sbor. Již jako malý kluk doprovázel svého otce, v té době velitele a později předsedu hasičského sboru v Radslavicích do zbrojnice a pronikal do všech tajů této činnosti. Oficiálně se členem ČSPO stal v roce 1961 a začínal jako člen a velitel tehdy úspěšného dorosteneckého družstva. Po návratu ze ZVS byl na výroční schůzi dne 26.prosince 1965 v Pohostinství u Záděrů zvolen velitelem nově sestaveného výboru sboru, jehož hlavním úkolem bylo vyvedení sboru z tehdejší stagnace. Této funkci se i díky pochopení své manželky plně věnoval celých 34 let. Za svou hasičskou činnost byl oceněn mnoha vyznamenáními a v roce 1999 byl jmenován čestným velitelem SDH Radslavice. V rámci hasičské organizace působil i ve vyšších orgánech, zejména okrsku. V letech 1980 – 1995 byl předsedou místního výboru SPO respektive starostou okrsku Radslavice. Jedno volební období byl také členem výkonného výboru OSH ČMS Přerov.
Aktivně se zapojil do činnosti i v dalších spolcích v obci, zejména v TJ při výstavbě šaten s tribunou a při provozu místního koupaliště. Zde působil od jeho otevření v roce 1977 až do roku 1999 jako jeden z provozních strojníků. Od mládí vypomáhal svému otci, který od počátku šedesátých let vykonával funkci hrobníka, kterou po něm později převzal a vykonává dodnes.
Aktivně se zapojil i do veřejného života. Byl poslancem MNV a v letech 1990 – 1994 členem obecního zastupitelstva. Po roce 1999 se stáhl do ústraní a žije klidný a nenápadný život.
Stanislav L u k á š
Narodil 28.11.1948 v Radslavicích a po odmaturování na SPŠ v Přerově, obor elektrotechnika, nastoupil v roce 1967 zaměstnání v Přerovských strojírnách. Po ukončení vojenské základní služby byl přijat do Výzkumného ústavu Přerovských strojíren na funkci zkušebního technika strojů a zařízení na výrobu stavebních hmot. V současné době pracuje ve funkci vedoucího oddělení měření, laboratoře a zkušebna maltovin v PSP Engineering a.s. Přerov.
Pan Stanislav Lukáš se již v roce 1957 zapojil do sportovní činnosti v obci a to nejprve ve fotbalovém oddíle TJ, kde aktivně působil jako hráč žákovského, dorosteneckého i družstva dospělých a to až do roku 1974.
Dalším sportem, který aktivně provozuje od roku 1964 do současnosti, je sportovní střelba. Jeho zálibou byla nejprve střelba ze vzduchové a malorážné pušky, později také z pistole. K největším sportovním úspěchům patří vítězství v Poháru Radslavic ve střelbě ze standartní malorážky v roce 1972 a účast na krajských přeborech. Od roku 1971 byl předsedou Svazarmu v Radslavicích a od roku 1990 pak předsedou nástupnické organizace - Sportovně střeleckého klubu. V letech 1975 až 1990 byl také předsedou Rady střelectví okresu Přerov. Měl významný podíl na výstavbě kryté střelnice, která byla brigádnicky postavena v letech 1976 až 1979. Na střelnici se konala a koná velká část střeleckých soutěží okresu, převážně za pořadatelského zajištění domácími střelci. Pan Stanislav Lukáš je rozhodčím II.třídy a trenérem III.třídy střelectví.
Od roku 1976 se rovněž aktivně účastní veřejné správy obce a to jako poslanec a předseda branné komise, od roku 1990 jako člen zastupitelstva obce a předseda sociální komise. V letech 1990 až 1998 zastával funkci zástupce starosty obce.
Je aktivním členem farního společenství kostela sv.Josefa v Radslavicích.
Josef H a r n a
Narodil se 23.8.1895 v Radslavicích v č.p.37 v rodině rolníka. Obecnou školu navštěvoval ve své rodné obci. V roce 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády a strávil 4 roky na frontách 1. světové války, kde utrpěl i vážná zranění. Ve snaze doplnit si odborné znalosti z oblasti zemědělské výroby, navštěvoval dvouletou pokračovací hospodářskou školu v Přerově.
Po 1.světové válce přebírá po svém otci hospodářství, které se mu dařilo pozvolna rozšiřovat a po 2.světové válce již hospodařil společně s manželkou na 9 ha orné půdy. V roce 1957 v druhé vlně kolektivizace byl donucen vstoupit do JZD, kde pracoval až do vysokého věku. Měl pochopení pro zvláštnosti zemědělství, chápal potřebu uplatňování nových poznatků a metod zemědělské výroby a proto se také stal členem svépomocného strojního rolnického družstva, členem nákupního družstva. Aktivně pomáhal při scelování pozemků a při dalších akcích, které vedly k modernizaci života jeho rodné obce.
Pan Josef Harna byl řadu let členem Sboru dobrovolných hasičů a zapojil se také do činnosti divadelních ochotníků.
Dominantní je ovšem jeho přínos k rozvoji kulturního života v obci v roli správce obecní knihovny. Této funkce se ujal v roce 1923 a vykonával ji až do roku 1974. Pečoval o rozšiřování knižního fondu a dbal na to, aby knihovna poskytovala v přiměřené míře i odborné poučení, zejména nabídkou naučné literatury z oblasti zemědělské výroby. Velmi těžce nesl politické zásahy do struktury knižního fondu, řadu hodnotných knih zachránil před zničením jak za okupace,tak i v 50.letech. Za plných 50 let svého působení v roli správce knihovny, ovlivnil svým vztahem ke knize a svou hlubokou znalostí české i světové literatury několik generací čtenářů.
Nejen touto prací, ale celým svým přístupem k práci a životu obce, byl v kruhu svých spoluobčanů obecně uznávanou osobností.
Zemřel 21.3.1985, pět měsíců před svými 90.narozeninami
Narodil se 28.12.1918 v Lýskách , přiženil se do Radslavic do č.p. 3. , se svou ženou Františkou vychoval dvě děti.
S jeho osobou jsou úzce spjaty tři spolky. Byl iniciátorem a prvním předsedou Svazarmu v Radslavicích. Na stavbě radslavické střelnice se podílel jak projekčně tak i brigádnickou činností.
Aktivní byl rovněž v Mysliveckém sdružení , kde vystřídal funkce předsedy i hospodáře spolku. Po vytvoření mysliveckého sdružení Katová se stal opět jeho členem a současně byl zvolen jeho jednatelem. Tuto funkci zastával až do roku 1997.
Třetí organizací je Tělovýchovná jednota Sokol, s níž je spjat jeho největší životní koníček , a tím je kopaná. Tu sám aktivně hrával za SK Přerov, Kazeto Přerov a po vytvoření fotbalového oddílu TJ Sokol Radslavice v roce 1951 za tento oddíl hrál až do svých 42 let. Řadu let dělal cvičitele mládeže a v letech 1945-19 46 byl náčelníkem TJ Sokol a mnoho dalších let pak působil ve výboru TJ. Mnoho let byl i divadelním ochotníkem.
V letech 1964 – 1971 byl poslancem MNV Radslavice, kde pracoval jako člen stavební komise. I v dalších letech zůstává členem stavební komise jako neposlanec a to až do zrušení národních výborů v roce 1990.
Z hlediska profesního se od poloviny 50 let zapojil v podstatě do všech investičních akcí v obci, a to projekčně, technickým dozorem, organizačně i vlastní pracovní aktivitou , jako například budování vodovodu,výstavba koupaliště, či prodejny Jednota. 20 let byl vedoucím party důchodců, která byla stavební četou MNV a později obce Radslavice při realizaci akcí „Z“.
Cena obce je udělována panu Josefu Šindlerovi za celoživotní veřejnou angažovanost v obci.
Narodil se 12.2.1901 v Radslavicích v č.p. 18. V roce 1927 přebírá střední zemědělské hospodářství na rodné usedlosti. Byl vstřícný novým postupům a moderní zemědělské technice , na kterou se však drobným zemědělcům nedostávalo peněz. Počátkem 30 let byl jedním ze zakladatelů družstva místních rolníků „ Domovina “, jemuž byl i předsedou. Družstvo nakupovalo za sdružené prostředky stroje, které si jednotliví rolníci půjčovali na obdělávání svých polí. „Domovina“ zanikla po osvobození převzetím jejího majetku strojním družstvem.
V roce 1958 byl pan Petřík přinucen vstoupit do JZD, v družstvu však nebyl příliš spokojen a tak v roce 1963 vystoupil a až do svého úmrtí hospodařil samostatně.
Pan Jan Petřík se angažoval a hodně času věnoval činnosti spolků a rozvoji obce. V roce 1925 se stal členem Sboru dobrovolných hasičů , kde byl v letech 1928 až 58 členem výboru jako samostatný četař a pokladník.
Členem Sokola se stal v roce 1920 , kde pracoval až do jeho rozpuštění v roce 1941.Po obnovení činnosti Sokola byl členem výboru v letech 1946-61 a v letech 1951-61 působil pak ve funkci předsedy. Toto období je velmi významné nejen pro Sokoly, protože se rozvíjí činnost cyklistického a jezdeckého oddílu a vzniká velmi aktivní turistický oddíl v roce 1958. Za významného přispění pana Petříka se v letech 1954 – 57 adaptuje stodola v zahradě za domem č.p. 48 na Sokolovnu a tato jako sportovní a kulturní stánek slouží dodnes.
Při prvním ustavení MNV v Radslavicích v roce 1945 se stal pan Petřík jeho členem, který zůstal až do voleb v roce 1946. Po volbách se stal místopředsedou MNV, od roku 1947 pak předsedou. Na tuto funkci však musel v únoru v roce 1947 rezignovat, členem MNV a rady však zůstal, v ní se věnoval zemědělské tématice.
Pan Jan Petřík zemřel náhle v roce 1974 a je pochován v rodinné hrobce na místním hřbitově. Čest jeho památce.
Ocenění je mu uděleno za celoživotní práci pro hospodářský , sportovní a společenský rozvoj obce.
Narodil se 18.10.1929 v Radslavicích v rodině hostinského a řezníka, kde vyrůstal se dvěma sourozenci.
Je absolventem divadelní fakulty AMU v Praze , jejíž studia ukončil v roce 1956.
V dalších letech postupně působil v divadle v Hradci Králové až do roku 1961, pak ve Státním divadle Ostrava v letech 1961 –1966 a nejdéle pak ve Státním divadle v Olomouci a to v letech 1966 – 1979 a 1986 – 1990. V mezidobí let 1979 až 1986 byl bez stálého angažmá, provozoval svobodné povolání divadelního umělce.
Během svého působení v divadlech vytvořil řadu hlavních shakespearovských postav, jako např. Romeo, Richard III. a jiné. K dalším významným rolím, ztvárněných v divadlech patří Váňa Čechova Strýčka Váni, Glumov v Ostrovského I chytrák se spálí, Morák z Hrubínovy Srpnové neděle , Jindřich IV. či Mlynář z Jiráskovy Lucerny a řada dalších rolí.
Zahrál si i v mnoha filmech , například Ročník 21, Noc oranžových ohňů, Zde jsou lvi, Hra bez pravidel, Nebeští jezdci, Akce Bororo a jiné, účinkoval v řadě televizních seriálů, jako například Kamenný řád, Dlouhá bílá stopa, Zelené údolí, a Velké sedlo. Často byl rovněž obsazován do různých rolí v televizních inscenacích ve studiích v Praze, Ostravě, Brně i Bratislavě.
I přes svou , v určité době velkou popularitu pramenící z jeho povolání umělce , zůstával skromným člověkem a stále si zachovává kladný vztah ke své rodné obci. Pan Svatopluk Matyáš byl dlouhá léta, a patrně zatím zůstává pro širokou veřejnost nejvýznamnějším rodákem naší obce. Nyní žije v důchodu v Praze.
Narodil se 25.4.1951 ve Fryčovicích, do roku 1960 s rodiči a bratrem žil v obci Křišťanovice a po dostavbě nového rodinného domu se všichni přestěhovali do Radslavic.
Po absolvování základní školy nastoupil do Odborného učiliště, kde se úspěšně vyučil malířem
a natěračem pro firmu Okresní stavební podnik Přerov, ve které následně pracoval až do roku 1992 , kdy si zřídil soukromou živnost v tomto oboru, kterou provozuje dosud.
Od mládí aktivně sportoval. Po přestěhování do Radslavic působil nejprve ve fotbalovém oddíle Lokomotiva Přerov, odkud v roce 1966 přestoupil do Sokola Radslavice. TJ Sokol však nabízel i další možnosti využití volného času a tak se zapojil i do činnosti odboru turistiky. Kromě účasti na výletech a zájezdech se zapojil i do soutěží v orientačním běhu a závodů branné zdatnosti.
V roce 1967 se stal členem Požárního sboru v Radslavicích a i zde se zapojil
do soutěžního družstva v požárních soutěžích.
Již v roce 1968 se začíná rýsovat jeho dráha vedoucího družstva mládeže, začíná s vedením mladších žáků v ZRTV. Po ukončení základní vojenské služby pokračuje ve svých sportovních aktivitách, nejprve jako hráč kopané družstva mužů, od roku 1978 se pak definitivně angažuje pro mládež. Začíná trénovat fotbalové družstvo žáků, které s půlroční přestávkou vykonává již 22 let , celkem s mládeží pracuje téměř 30 let.
Za největší úspěch jmenujme zisk titulu přeborníka okresu v kategorii starších žáků
a dvojnásobný zisk přeborníka okresu v kategorii mladších žáků.
Této činnosti se věnuje plně a se vším zaujetím.
Bohumil B a r b o ř í k
Narodil se 14.9.1913 v Sušicích v rolnické rodině, kde vyrůstal se dvěma sourozenci. Obecnou školu navštěvoval v Sušicích, v dalším studiu pokračoval na Státní reálce v Lipníku
n. Bečvou . Po absolvování Učitelského ústavu v Olomouci získal vysvědčení učitelské dospělosti pro obecné školy a stal se učitelem, čekatelem. Po dobu svého aktivního učitelského působení, které trvalo 37 let, učil v Radslavicích plných 30 let z toho 22 let ve funkci ředitele školy.
Je nejdéle působícím učitelem na zdejší škole v její historii.
Již v r. 1932, ještě jako sušický občan , se stává členem TJ Sokol Radslavice – Sušice a zůstává jím i v době, kdy jako učitel působil mimo své rodiště i Radslavice. Od r. 1946 se stává členem výboru TJ Sokol , povětšinou jako vzdělavatel.
Členem Sboru dobrovolných hasičů Radslavice se stává v r. 1944, kdy se současně stává na několik let členem výboru jako vzdělavatel sboru.
Členem MNV Radslavice se stává již při jeho vzniku v r. 1945 . Zprvopočátku byl předsedou místní osvětové komise , v letech 1950 – 54 byl členem rady MNV , v letech 1954-60 členem finanční komise MNV a od r. 1960 až do r. 1971 pak členem školské a kulturní komise při MNV.
Bohatá byla i jeho činnost v oblasti kultury. Členem Pěveckého sdružení moravských učitelů byl plných 18 let a jako člen tohoto významného pěveckého sboru se seznámil s mnoha známými umělci tehdejší doby. Pracoval také jako metodik hudební výchovy v Okresním pedagogickém středisku Přerov.
Zájem o divadelní umění ho přivedl k ochotnickému divadlu, kde sehrál řadu zajímavých rolí a po odchodu učitele a aktivního divadelního ochotníka Josefa Makovičky
se ujal i režie některých divadelních her souboru Radslav.
Pan Bohumil Barbořík zemřel 21.2.1981 a je pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Pavlovicích. Čest jeho památce.
Jaromír P a d a l í k
Narodil se 30.9.1921 v Malých Prosenicích jako jeden ze šesti dětí . Po absolvování měšťanské školy v Oseku n. Bečvou se vyučil zahradníkem a po vyučení pracoval na různých místech jako zahradnický příručí až do totálního nasazení do Reichu Gratz v Rakousku, odkud se vrátil až po ukončení 2. světové války . Pak krátkou dobu pracuje zase jako zahradník a v roce 1951 nastupuje do nově zřízeného podniku Přerovských strojíren, kde působí v různých hospodářských funkcích až do roku 1980, kdy po 29 letech odchází pro nemoc do invalidního důchodu.
Pan Jaromír Padalík byl od roku 1957 až do roku 1971 nepřetržitě poslancem MNV, kde pracoval v různých funkcích, 6 let i jako vedoucí účetní evidence a hospodaření obce.
V oblasti sportu byl dlouholetým členem výboru a 8 let i předsedou TJ Sokol . Funkce předsedy TJ se dočasně vzdal, aby se mohl plně věnovat turistice v radslavském Sokole.
Pod jeho vedením se tento odbor stal jedním z prvních turistických oddílů v Přerovském okrese. Pořádal v té době nezapomenutelné stanové tábory a zájezdy pro občany za účelem poznávání krás naší vlasti.
Byl spoluzakladatelem známého orchestru „ Proseničtí kosi „ , kde 25 let hrával
na saxofon a klarinet a podílel se rovněž na založení malé hudební skupiny pod názvem „Radslavanka „ , která hrávala nejen pro svou zábavu ,ale byla velmi často zvána i na svatební hostiny a společenské večery.
Vybudováním nové sokolovny započala slavná éra divadelního souboru Radslav, jehož byl rovněž aktivním členem.
Zemřel v Radslavicích dne 24.2.2001 a je uložen k odpočinku na místním hřbitově Čest jeho památce.
Vladislav V i č í k
Narodil se 11.8.1941 v Radslavicích, jeho otec byl povoláním zedník , matka v domácnosti , později členkou JZD.
Po absolvování osmileté základní školy vystudoval v letech 1955 - 59 Vyšší průmyslovou školu strojní v Přerově. Po studiu nastoupil do Přerovských strojíren, kde s výjimkou základní vojenské služby v Nitře v letech 1960 – 62 pracoval postupně jako horizontář , konstruktér a vývojový pracovník až do roku 1994.
V letech 1993 a 1994 podstoupil dvě náročné operace hlavy na neurochirurgické klinice v Olomouci, v důsledku nichž je od roku 1994 v plném a do roku 1998 v částečném invalidním důchodu. Vladislav Vičík celý svůj dosavadní život zasvětil práci ve prospěch obce a tělovýchovy v obci. V letech 1964 až 1971 byl poslancem ONV Přerov a po 3 volební období v letech 1976 až 1990 pak poslancem MNV Radslavice. Zde byl členem stavební komise, nejprve jako její tajemník a pak místopředseda. Patřil mezi aktivní organizátory stavby obecního vodovodu v letech 1972 – 75 , následně pak v letech 1975 – 77 stavby koupaliště, za což bylo uděleno TJ Sokol, jehož byl členem Čestné uznání vlády ČR. Při výstavbě nových šaten s tribunou na fotbalovém hřišti byl hlavním organizátorem a autorem kovové konstrukce tribuny.
Vladislav Vičík působil dříve jako hráč kopané, byl cvičitelem a náčelníkem ZTV,
po ukončení aktivní sportovní činnosti pak byl od roku 1972 dlouhých 22 let předsedou fotbalového oddílu a členem výboru TJ Sokol a to až do doby, kdy musel ze zdravotních důvodů práci v oddíle i TJ Sokol ukončit.
Pavel S l o ž i l
Medaile Františka Slaměníka udělena v roce 1999
Narodil se 28.10.1969 v Brně, vyrůstal v Oldřichově. Základní školu navštěvoval postupně v Radslavicích, Oseku nad Bečvou a v Přerově na Palackého ulici. V roce 1984 začal studovat střední zemědělskou školu v Přerově, kterou ukončil v roce 1988 maturitní zkouškou. Svůj velký zájem o koně od útlého mládí završil absolvováním dálkového studia oboru jezdec
– chovatel koní v Šale v roce 1990.
Úspěšná sportovní kariéra Pavla Složila začala již v dorosteneckém věku, nejprve v parkurových soutěžích, kde se mu podařilo získat 3.místo na mistrovství ČSR . Následovala vojna a po ní opět návrat ke koním. Po ročním působení v zemědělském družstvu Prosenice, přebral do soukromého hospodaření areál chovu koní v Radslavicích a založil zde Tréninkové
a výcvikové středisko koní. Většinu koní byl nucen rozprodat a vsadit vše na nové , mladé koně, což se brzy ukázalo jako správné řešení , protože se začaly ukazovat i sportovní výsledky. Zejména v posledních sezónách završených - pátým, druhým, třetím a čtvrtým místem v nejtěžším a nejslavnějším dostihu v ČR – Velké pardubické, ale i dalšími úspěchy v zahraničí – v Itálii a Švýcarsku a několik vítězství v kvalifikačních závodech.
V současné době trénuje Pavel Složil 15 dostihových koní, z nichž 8 běhá větší závody a také se stará o několik provozních koní. Na jaře pořádá každoročně Jezdecké dostihy,
které se stávají velmi navštěvovanou akcí zájemců o koně ze širokého okolí.
Na základě dosažených sportovních výsledků se umísťoval v posledních letech
i v anketě o sportovní osobnost regionu Přerov. V roce 1997 a 1999 skončil nejtěsnějším rozdílem na 2. místě a v roce 1998 se stal vítězem této ankety a byl vyhlášen sportovcem osobností regionu Přerov.
Josef C a l e t k a
Narodil se 15.3.1920 v Radslavicích v rodině zedníka . Navštěvoval obecnou školu v Radslavicích a měšťanskou školu v Přerově. Po ukončení povinné školní docházky se začal učit typografem u firmy Novina – rolnická tiskárna v Přerově, po vyučení přešel do spolku Typografia.
V době okupace byl totálně nasazený v přerovské Meoptě, kde pracoval ve fotolaboratoři . Po válce přešel z Meopty do Filmových ateliérů ve Zlíně, kde pracoval krátce
do své nemoci rovněž ve fotolaboratořích. Po uzdravení se vrátil ke svému řemeslu a nastoupil jako typograf k tehdejší firmě Strojil Přerov, ze které po znárodnění vznikl národní podnik Tisk Přerov. Zde prošel různým zařazením a funkcemi až po vedoucího výroby.
Josef Caletka byl jedním z iniciátorů největších slavností obce, konaných
u příležitosti 100. výročí narození Františka Slaměníka v roce 1945. Jeho zásluhou byl na profesionální úrovni natočen filmový dokument z těchto slavností, uchovaný dodnes jako součást a základ filmové kroniky života v obci. Již od mládí se zapojoval do veřejného života . Byl členem výboru TJ Sokol nepřetržitě od r. 1945 až do r. 1975, po většinu té doby jako jednatel. Byl iniciátorem výstavby radslavské Sokolovny, která byla zahájena v r. 1954, na které odpracoval stovky hodin. Stejné zásluhy má i o fotbalové hřiště, postupně upravovaného v padesátých letech. Byl také dlouholetým funkcionářem OV ČSTV v Přerově . Aktivní byl rovněž v divadelním souboru Radslav, který byl v letech 1953 – 63 součástí TJ Sokol.
Mnoho let pracoval také v lidosprávě. Poprve byl členem MNV zvolen v r. 1950, další dvě volební období v letech 1954 – 60 je členem KNV v Olomouci a od r. 1960 – 76 pak nepřetržitě poslancem a funkcionářem MNV Radslavice. V letech 1960 – 64 předsedou MNV,
od r. 1964 do r. 1971 ve funkci tajemníka MNV a to vždy jako neuvolněný funkcionář.V letech 1971 – 76 byl pak členem školské a kulturní komise.
Pan Josef Caletka zemřel 27.8.1986 v Přerově . Čest jeho památce.
Narodil se 15.4.1938 v Grymově, otec byl vyučen stolařem a později pracoval u Správy spojů, matka vypomáhala v zemědělství a pak se stala členkou JZD.
Obecnou školu navštěvoval v Radslavicích, měšťanskou a průmyslovou školu v Přerově. V roce 1957 byl přijat na Vysoké učení technické, strojní fakultu v Brně, kterou ukončil v roce 1962 a byl promován strojním inženýrem.
V roce 1963 nastoupil do Přerovských strojíren jako vývojový pracovník v oddělení automatizace, odkud byl v roce 1997 z důvodu snižování stavu pracovníků propuštěn a odešel do předčasného důchodu. Veřejně se angažoval v rodné obci ať již jako funkcionář organizací anebo poslanec MNV. Od roku 1959 je knihovníkem místní knihovny a kronikářem obce Grymov, tyto funkce vykonává dodnes.
Od roku 1982 působí jako kronikář i v obci Radslavice . Tuto činnost vykonává s velkým zaujetím, poctivě a obětavě. Protože v obci nebyla dlouhodobě vedena kronika, provedl na základě studia a osobního jednání s občany doplnění chybějících zápisů za dalších 19 let. Tím se stal se 36 lety nejdéle píšícím kronikářem obce / z celkového počtu 75 let téměř polovinu /.
V roce 1995 nejvýznamněji přispěl ke vzniku publikace „Radslavice včera a dnes“ zpracování historické části a charakteristikou 8 nejvýznamnějších rodáků obce Radslavice.
Pan ing. Milan Zdráhal je bezesporu člověkem s největší znalostí historie obce.
Narodil se 9.3.1916 v Radslavicích jako 4 dítě z 9 sourozenců. Rodiče měli menší hospodářství, otec však zemřel když nejmladšímu dítěti byly 2 měsíce a tak matka vychovala děti sama.
Po vychození obecné školy v Radslavicích se šel učit do Oseka n. Bečvou malířem
a natěračem . Po vyučení pracoval 2 roky u mistra za stravu a vypomáhal při polních pracech
u sedláků. Pak nastoupil jako malířský pomocník a v době války dostal povolení k provozování venkovské malířské činnosti. Po válce nastoupil do Komunálního podniku , ze kterého se stal po reorganizaci Okresní stavební podnik a v něm setrval až do odchodu do důchodu.
Od mládí se aktivně zapojoval do činností v obci, např. v Sokole. Obětavou a nezištnou prací se zapsal na poli kultury. Velmi se přičinil o otevření kina v obci, byl v té době aktivním člověkem, který přinášel tímto způsobem do vsi kulturu. Působil jako vedoucí kina a promítač
až do roku 1962. Celý život, až do současné nemoci projevoval neutuchající zájem a angažovanost ve veřejném dění obce Radslavice. Byl dlouholetým organizátorem májového průvodu od Památníku osvobození na místní hřbitov ke hrobu padlého vojína za 2. světové války.
Jeho mravenčí práci vidíme na psaní dnes již třísvazkové soukromé kroniky rodiny Caletků. Jeho práce je prostá, ale poskytuje všem údaje o dlouhodobém dění veškerého radslavského života.
Vše co dělá, dělal z lásky a obětavosti k rodné vsi, bez nároku na odměnu anebo uznání. Je to člověk prostý a o to víc si zasluhuje naši věčnost a uznání za jeho velké nadšení a obětavost pro jakoukoliv věc.
Narodil se v Radslavicích 8.6.1925, po ukončení základního vzdělání se v roce 1939 začal učit kolářskému řemeslu . Učení ukončil zkouškami v roce 1942 a po 4 letech tovaryšské praxe absolvoval mistrovskou školu kolář – karosář v Ústavu pro zvelebování živností
při Obchodní komoře v Praze.
Kolářské řemeslo vykonával s otcem v Radslavicích až do r. 1952, kdy nastoupil do Přerovských strojíren jako údržbář a později vedoucí ve skladu modelů. Odtud odešel v r. 1954 do Zemědělské technické školy jako údržbář. Pro poúrazové potíže musel v r. 1957 této práce zanechat a nastoupil do Státní pojišťovny Přerov jako inspektor pro pojištění.
Když v r. 1963 náhle zemřel tajemník MNV Josef Tihelka, byl získán pro tuto uvolněnou funkci. Po volbách v r. 1964 nastoupil do funkce uvolněného předsedy MNV a tuto zastával plných 22 let, až do voleb v r. 1986, kdy odešel do důchodu. Je třeba zdůraznit, že to bylo nejdelší funkční období představitele obce od r. 1850, kdy se vytvořila místní správa obce. Za dobu jeho působení ve funkci předsedy, byly provedeny tyto větší akce v obci :
- zajištění stavebních míst pro výstavbu rodinných domků a inženýrských sítí
- stavba vodovodu Radslavice - Grymov v letech 1972 – 75
- generální oprava a rozšíření ZŠ v Radslavicích v letech 1979 – 82 rekonstrukce a
nástavba budovy MNV v letech 1968 – 69, v níž pak bylo zřízeno zdravotní středisko
a přemístěn poštovní úřad
- postavení hasičské zbrojnice v letech 1972 - 73
- příprava a zahájení výstavby nákupního střediska Jednoty a další
Pan Bohumil Jemelík byl dlouholetým členem DTJ, po r. 1945 pak TJ Sokol a členem ČSPO. V letech 1960 – 63 vykonával funkci předsedy Osvětové besedy, která od r. 1962
až do r. 1976, pravidelně pořádala divadelní festivaly v Radslavicích a sám patřil k aktivním divadelním ochotnickým hercům v souboru Radslav.
Za svou práci obdržel mnoho ocenění, nejvyšší pak v r. 1975, kdy byl Radslavicím propůjčen titul Obec 30. výročí osvobození, udělený předsedou České vlády.
Pan Bohumil Jemelík zemřel 22.8.2002 v Přerově. Čest jeho památce.
Narodil se 3.11.1927 v Radslavicích, kde rovněž navštěvoval obecnou školu.
Do učňovské školy chodil v Přerově, vyučil se kovářem a podkovářem v kovárně pana Baďury v Radslavicích.
Na svém prvním pracovišti v Lučebních závodech v Přerově utrpěl pracovní úraz s trvalými následky. V r. 1955 začal provozovat soukromou kovářskou živnost, od r. 1959 se stal členem JZD Radslavice. I tam zůstal věrný kovářskému řemeslu až do odchodu do důchodu.
Byl aktivním členem hasičského sboru od r. 1952, ve kterém zastával nejvyšší funkce
a to jednatele, velitele i úřadujícího předsedu hasičského sboru. Byl jedním z hlavních organizátorů výstavby hasičské zbrojnice v letech 1971 až 1973.
Dále byl členem Sokola a Pěveckého sboru v Radslavicích. I když nebyl oficiálním členem Sboru pro občanské záležitosti vykonával řadu let funkci smutečního řečníka na pohřbech místních občanů.
Byl jedním z nejvýznamnějších činovníků divadelního souboru Radslav a ochotnického divadelnictví v obci vůbec. Byl nejen aktivním hercem, prokazatelně vystupoval ve 14 divadelních hrách, ale též režíroval anebo spolurežíroval divadelní hry. Režie se ujal
i u posledních dvou představení radslavských ochotníků. V roce 1970 to byla hra Dvě Maryčky
a v roce 1976 Sněhová královna, ve kterých hrála jen mládež a školáci.
Pan Alois Hrabal byl typickým představitelem lidového vzdělance a myslitele, byl realizátorem myšlenek a věcí pro lidi, pro své spoluobčany. Svou celoživotní prací, přístupem k životu a veřejnou angažovaností byl a zůstal obecně uznávanou osobností obce.
Zemřel 18.4. 1991. Čest jeho památce.
bohemista,univerzitní pedagog, překladatel a tlumočník
Narodil se 31.5.1917 v Radslavicích v č.p. 36, pochází z početné rolnické rodiny. Po absolvování Reálného gymnázia v Přerově r. 1937 studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně / obor čeština , němčina/ a současně na soukromé dvouleté Pedagogické akademii v Brně /učitelství na národní škole / Než nacisté v listopadu 1939 uzavřeli vysoké školy , dokončil studia na akademii a na univerzitě vykonal 1. státní zkoušku z oboru čeština – němčina , čímž se stal odborným učitelem. Během okupace učil na sedmi školách / od obecné až po gymnázium / na Litovelsku a Přerovsku. Přitom se stále vzdělával, což mu umožnilo po znovuotevření vysokých škol v r.1945 dokončit vysokoškolské studium na brněnské univerzitě a získat plnou kvalifikaci středoškolského profesora. V letech 1946 až 1953 učil na středních školách na Ostravsku / z toho 4 roky jako ředitel / . Profesor Knop je jedním ze spoluzakladatelů vysokého pedagogického školství na Ostravsku / Vyšší pedagogické školy v Opavě a její pokračovatelky Pedagogické fakulty v Ostravě /. Na těchto školách působil nejprve jako odborný asistent, od r. 1962 jako docent a kandidát věd. V září 1964 byl pověřen vedením katedry českého jazyka a literatury. K 1.10.1971 musel školu opustit, protože v r. 1968 podepsal článek „ 2000 slov „ a odmítl odvolat . Působil pak na jazykové škole v Ostravě, kde se snažil uplatňovat své pestré učitelské zkušenosti a dávat příklad mladším kolegům. V r. 1978 odchází poprvé do důchodu, ale aktivním zůstal i nadále jako překladatel a tlumočník / z němčiny a ruštiny/ V r. 1990 je zpět povolán na Pedagogickou fakultu, jmenován profesorem bohemistiky a byla mu svěřena katedra jazyka českého. Po dvou letech odchází definitivně do důchodu.
Kromě učitelské a pedagogické práce se stal profesor Knop známým i svými vědeckými
a odbornými pracemi. Zabýval se výzkumem češtiny ve Slezsku v 16. století, dějinami českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku, vypracoval didaktický model jazykové školy, napsal „ Krátký přehled mluvnice českého jazyka „ pro obyvatele polské národnosti i pro polské občany na Těšínsku. Celkem mu vyšlo 5 knižních publikací, ve sbornících a časopisech uveřejnil na 30 odborných článků, studií a referátů a k tomu se řadí 42 různých zpráv, recenzí, jazykových úprav a překladů.
Profesor Alois Knop zemřel 6.2.2001 v Ostravě. Čest jeho památce.
typograf,novinář,textař a učitel polygrafické mládeže
Narodil se v Radslavicích 19.6.1916 v č.p. 105 v rodině zedníka. Po vychození základních škol v Radslavicích a v Přerově se vyučil ručním a strojním sazečem v Bartošově tiskárně v Přerově, kde pak pracoval 16 let. V r. 1949 přešel do tiskárny v národní správě „Kramář a Procházka „ v Olomouci tiskárna byla brzy začleněna do Moravskoslezských tiskáren Olomouc a ty postupně reorganizacemi přeměněny na Středomoravské tiskárny
a Moravské tiskařské závody. V těchto závodech Alois Caletka pracoval jako strojní sazeč, korektor a střediskář sazárny, od r. 1953 školský referent, v r. 1958 přešel do funkce vedoucího výchovy, kde setrval až k odchodu do důchodu v r. 1976 .
Jednoročním studiem pro školské pracovníky /1959-60/ získal teoretické pedagogické vzdělání, které si doplňoval dalšími kurzy. Žurnalistické znalosti si prohloubil při zaměstnání dvouletou novinářskou školou a dalšími novinářským kurzy.
Alois Caletka se stal zakladatelem polygrafického školství Severomoravského kraje.Byl hlavním organizátorem vyučování polygrafických oborů i přednášejícím učitelem mladé polygrafické generace. Své žáky vedl nejen k osvojení si odborných zásad práce, ale též k chápání výtvarných
a básnických děl , ke kulturnímu rozhledu i ke tříbení vkusu.
Svou pílí, svědomitostí, řemeslným umem, ale i svými uměleckými vlohami se dopracoval k ideálu dokonalosti sazby - k mistrovské typografii. Navazuje přátelství s mnoha výtvarníky, básníky či hudebníky. Ze spolupráce s řadou umělců / mezi nimiž byli např. Karel Svolinský, Jaroslav Seifert, František Branislav,Jan Noha,František Nechvátal,O.F.Babler/ se zrodila dlouhá řada poutavých tisků s jemností a vkusem , z nichž mnohé lze označit za bibliofilie .Ostatně sám byl dlouhá léta aktivním členem odbočky Spolku českých bibliofilů v Olomouci.
K životním láskám Aloise Caletky patří novinářská činnost. Prvé jeho články , čerpající látku z rodných Radslavic, vyšly již v třicátých letech.Od. r. 1950 redigoval postupně 3 podnikové časopisy tiskařských závodů, v nichž byl stálým přispívatelem. Byl též dopisovatelem časopisu Typografia a členem jeho redakční rady. Jeho typografická tvorba se plodně prostupuje s činností literární. Je autorem dvou sborníků o Radslavicích / Chaloupky naše buďte požehnány z r. 1945 a 70 let Sokola Radslavice z r. 1983, společně s bratrem Josefem / a dalších sborníků z oboru jeho profese.Je autorem přes 40 zhudebněných textů , z nichž nejznámější je píseň „ V Lipníku na rynku“.Řada těchto písní vyšla na gramodeskách.
Na zaslouženém odpočinku žil v Třebíči, kde 11.6.1997 zemřel . Urna s jeho ostatky byla na jeho přání uložena v rodinném hrobě v Radslavicích. Čest jeho památce.
Narodil se v rolnické rodině 19.2.1898 v Radslavicích, pochází z 10 dětí . Po dovršení
18–ti let narukoval do války a po výcviku byl poslán na italskou frontu, kde byl zraněn do levé nohy, která mu byla ve Vídni amputována.
Po absolvování Mlékařské školy v Kroměříži v lednu 1920 nastupuje do radslavické mlékárny . Zde je nejprve ustaven účetním, později správcem mlékárny . Funkce správce tehdy v podstatě znamenala funkci výkonného ředitele, který řídil a organizoval bezprostředně celou výrobu mlékárny . Titul ředitele mlékárny v té době příslušel volenému představiteli představenstva z řad družstevníků. Později, koncem 30 let, kdy se zvětšil obvod působnosti mlékárny se titul správce přeměnil v ředitele mlékárny.
V době okupace za podporu partyzánů na Ostravsku a Hostýnsku byl vězněn v koncentračním táboře po dobu 3 let a 5 měsíců odkud se vrátil s podlomeným zdravím.
V polovině května 1950 dochází k jeho odvolání z funkce ředitele mlékárny v souvislosti se znárodněním mlékárenského družstva a tím i mlékárny. Že byl oblíbeným ředitelem, svědčí jistě upřímně myšlené poděkování ze jeho působení v roli ředitele při jeho odchodu .
Brzy po nástupu do zaměstnání v mlékárně v Radslavicích se zapojuje do činnosti TJ Sokol Radslavice – Sušice . Již počátkem r. 1922 je zvolen členem jejího výboru a jím zůstává nepřetržitě až do rozpuštění Sokola Němci v. r. 1941. Jelikož jeho zranění z války mu nedovoluje působit jako cvičitel , věnuje se organizační práci v jednotě. Zastával zde různé funkce, mimo jiné i pokladníka. V r. 1934 je zvolen starostou TJ Sokol a zůstává jím až do jeho rozpuštění v r. 1941. V čele Sokola zůstává i po obnově jeho činnosti v r. 1945. Z funkce starosty rezignuje 25.5.1950, po odvolání z funkce ředitele mlékárny a zanechává tím i veřejné činnosti v obci. Výjimku tvoří jeho účast na štitkové akci v r. 1952 jako expert, za což mu poděkoval dopisem předseda ONV.
Po nuceném odchodu z mlékárny pracoval jako dělník a později jako účetní v n.p. Juta Přerov. Po odchodu do důchodu žil v Radslavicích až do své smrti, zemřel 11.2.1962
v Přerově. Čest jeho památce .
Stránky zdarma
Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.radslavice.cz
Registrujte se zde
